Scinet.cz » IT/Počítače, Kauzy

Nahrávací společnosti požadují za sdílení hudby odškodné ve výši až 1,3 biliardy korun

3.4. 2011, Oldřich Klimánek

Americká asociace nahrávacího průmyslu (RIAA) chce po společnosti Lime Wire za umožnění sdílení audio nahrávek přes stejnojmenný program odškodnění ve výši až 75 bilionů amerických dolarů — v přepočtu tedy 1,3 biliardy korun.

Jestli se vám zdá požadavek a výše způsobených ztrát absurdní, nejste sami, stejně to vidí i americký federální soud.

LimeWire je multiplatformní aplikace (pro Windows, Mac OS X, Linux) určená pro výměnu dat mezi uživateli (P2P), využívající mj. také bittorrentový protokol. Americká asociace nahrávacího průmyslu (RIAA) proti sdílení hudebních souborů samozřejmě urputně zbrojí — na firmu Lime Wire jako i na další proto podala žalobu kvůli porušování autorských práv (distribucí hudby). Federální soud v New Yorku proto během procesu nařídil službu pozastavit. Zákaz směřoval jmenovitě na vyhledávání souborů, jejich stahování, nahrávání, výměnu dat a samotnou funkčnost programu. (Zajímavé je, jak toho firma nakonec docílila: využila zadních vrátek v aplikaci LimeWire a funkce programu vypnula – týká se to verze 5.5.11 a novějších).

I když RIAA táhne proti sdílení hudebních souborů neustále, malé firmě Lime Wire určitě nepřidalo ani to, že klient LimeWire byl distribuován ve dvou verzích – v jedné bezplatné a druhé placené. Verze PRO byla prodávána v podobě předplatného na půl roku za 22 dolarů (380 korun), resp. na rok za 35 dolarů (550 korun).

V současné době na webu LimeWire visí upozornění o nedostupnosti služeb.

V rámci žaloby RIAA samozřejmě za distribuci hudebních nahrávek po Lime Wire požaduje odškodnění. Zástupci RIAA způsobené škody odhadli podle svého — tvrdí, že kdyby Lime Wire jejich nahrávky nedistribuovala (neumožňovala jejich sdílení), hudební průmysl by si vydělal až 75 bilionů dolarů.

Jak jinak totiž chápat výši škod? Samozřejmě že výpočet „škod“ v hudebním nebo filmovém průmyslu je vždy jen odhad odrážející jinak nereálné předpoklady, na kterých takový výpočet stojí. 75 bilionů dolarů je 1,3 biliardy korun — takovou částku si normální smrtelník nedokáže ani představit. Biliarda je jednička a za ní patnáct. Chcete-li o takovém číslu a částce získat jakousi představu: hrubý domácí produkt Spojených států je „jen“ 14 bilionů dolarů, tedy pětkrát nižší. Hudební průmysl se patrně domnívá, že jejich skladby dokáží vygenerovat pětinásobek amerického HDP. Škoda proklamovaná Americkou asociací nahrávacího průmyslu je dokonce stále vyšší než celkové HDP na světě, které činí 60 bilionů dolarů.

Problém je totiž v tom, a proto je výše škoda tak velká, že RIAA a přidružené nahrávací společnosti tvrdí, že Lime Wire musí zaplatit ne paušální odškodnění za každou skladbu, ale za každé stažení, které její síť umožnila.

Soudní spor vedl v současnosti k identifikaci 11 tisíc skladeb, jejichž šířením Lime Wire porušoval zákon. Požadavky a tvrzení RIAA však federální soud v New Yorku označil za naprosto absurdní, a to platí i pro případ, pokud by se odškodnění mělo pohybovat na „spodní“ hranici odhadů RIAA a nahrávacích společností, což jsou stovky milionů dolarů.

I v případě, že 11 tisíc identifikovaných skladeb – jejímž sdílením přes svou síť firma Lime Wire porušila autorská práva – bude použito ve výpočtu jen jednou (nikoli opakovaně v závislosti na počtu stažení), při vynásobení požadovanou částkou až 150 tisíc dolarů za skladbu (2,6 milionu korun za kus) dostaneme částku 1,65 miliardy dolarů, tedy 28,5 miliardy korun.

Americká asociace nahrávacího průmyslu dostala do sporu s Lime Wire před zhruba čtyřmi lety. A soud loni v říjnu došel k závěru, že společnost autorská práva opravdu porušovala – co však není jasné, jak vysoké škody byly či nebyly způsobeny. Absurdními požadavky nahrávacích společností se celý proces patrně ještě protáhne.

Soudkyně Woodová argumenty RIAA komentovala slovy, že „jimi vypočtené škody jsou vyšší než příjmy, které světový hudební průmysl vygeneroval od chvíle, co Edison v roce 1877 vynalezl fonograf.“ Soudkyně dále poznamenala, že RIAA takové nároky nezmínila a tak absurdní argumentaci nepoužila za celou dobu sporu.

Woodová řekla, že výše odškodnění se bude odvíjet jen od počtu sdílených písní, nikoli podle toho, kolikrát bylo co staženo. Světová média citují různé právníky a odborníky na autorské právo, kteří souhlasně požadavky a argumentaci nahrávacích společností označují za směšné.

V tisku se objevila i reakce asociace RIAA — ta se slovy federální soudkyně nesouhlasí. RIAA označila LimeWire za „největší nelegální P2P síť“ a tvrdí, že ztráty kvůli této síti jsou obrovské. „Uzavření této sítě znamená velký krok pro umělce a hudební skladatele, kteří neúnavně pracují na nejlepší hudbě na světě.“

Oldřich Klimánek

Vydavatel serveru Scinet.cz.


Komentáře (3) »

  • Aro napsal:

    Ještě neplést americké biliony (10^9) s evropskými/českými (10^12) a bude to dobré… být mimo o 3 řády je totiž docela dost…

  • Oldřich Klimánek napsal:

    Ještě si tak ověřit, že RIAA hovoří o trillionech na krátké škále, takže o bilionech na naší dlouhé škále. Proč poučujete lidi, když sám neznáte fakta?

  • Kamil Samiec napsal:

    Je zvláštní, že i po tolika letech hudebním a filmovým vydavatelům nedochází, že se díky internetu staly jakýmsi přebytečným mezičlánkem mezi autorem a zákazníkem. Místo toho, aby se přizpůsobili, tak se stále pokoušejí bojovat s větrnými mlýny. Nastala doba, kdy lidé nechtějí CD, DVD, BR, která zabírají místo, špatně se vyhledávají, musí se vkládat do přehrávače a mohou se poškodit. Dnes je možné dodat zákazníkovi dílo do jeho multimediální stanice pár minut po jeho vydání. Není problém v tom, že by za takovou službu nikdo nechtěl platit, vždyť na tom vydělávají jiní (RapidShare apod.), ale spíš v tom, že tato možnost oficiálně není k dispozici. Je snad nepochopitelné, že se pak lidé obracejí na P2P nebo datová uložiště?
    Děkuji za pěkný článek.


VLOŽIT KOMENTÁŘ

Vypršel časový limit. Prosím, obnovte kontrolní otázku pomocí tlačítka napravo.