Astronomové planetu nalezli nepřímo před třemi lety, kdy jim pomohl tzv. efekt gravitační mikročočky, k němuž dochází, když se jedna hvězda dostane mezi Zemi a pozorovanou hvězdu. Světelné paprsky vzdálenější stálice se v gravitačním poli té bližší ohnou – podobně jako světlo v optické čočce. Následkem toho vzdálenější hvězda na nějakou dobu zjasní a je pozorovatelná.

Tu a tam se v údajích astronomů objeví ještě jedno zjasnění, které ukazuje na existenci planety kolem hvězdy v popředí. Tímto způsobem vědci umějí nalézt daleko více vzdálených planet než jinými technikami. Nicméně se moc nedovědí o jejich mateřských hvězdách.

Nyní se však astronomům pod vedením Davida Bennetta z University of Notre Dame v Indianě v USA poprvé podařilo mateřskou hvězdu prozkoumat. V katalozích nese nepoetické označení OGLE-2003-BLG-235L/MOA-2003-BLG-53L a je od nás vzdálena 19.000 světelných let. Jde o druhý nejvzdálenější planetární systém.

Není barva jako barva

Obě hvězdy jsou na obloze pořád velmi blízko sebe. A to natolik, že splývají. Nicméně díky skutečnosti, že každá má jinou barvu, se Hubbleovu teleskopu podařilo mezi nimi naměřit posun, a to pomocí pozorování přes různobarevné filtry.

Tím dostali vědci šanci určit vlastnosti bližší hvězdy a vypočítat s větší přesností hmotnost planety a poloměr její dráhy. Jak tyto výpočty ukazují, hmotnost mateřské hvězdy činí 63% hmotnosti našeho Slunce. Hmotnost planety odpovídá 2,6 hmotnosti Jupitera a její vzdálenost od hvězdy je 4,3 astronomických jednotek, čili zhruba 645 milionů kilometrů.

Třebaže mateřská hvězda je lehčí než Slunce, pořád je hmotnější než většina hvězd v naší galaxii. To souhlasí s modely, podle nichž jsou obří plynové planety běžné u těžších hvězd.