Přelet Perseidy nad Kalifornií (14. sprna 2008, autor: Wally Pacholka)

(Uvnitř video letošních Perseid) Maximum nejznámějšího meteorického roje Perseid se kvapem blíží. Nastane už dnes 12. srpna mezi 19. a 22. hodinou našeho času. V tu dobu však obloha bude ještě příliš rušena Sluncem, nejlepší podmínky pro pozorování proto nastanou později v noci a přetrvávat budou až do časného rána následujícího dne.

Mapka oblohy: souhvězdí Persea, kde se nachází tzv. radiant Perseid. 13. srpna 2009 po půlnoci. Pozorování bude rušit Měsíc

Bohužel letošnímu pozorování budou překážet dvě věci. Jednak 6. srpna byl Měsíc v úplňku, jednak pro některé části republiky příliš nadějně nevypadá ani předpověď počasí. Měsíc se nachází v poslední čtvrti, vyjde kolem 22. hodiny a na obloze bude svítit tedy celou noc.

Chcete-li vidět co nejvíce Perseid a bude-li vám počasí přát, najděte si pouličním světlem nerušené místo, nejlépe vyjeďte za město. Perseidy sice své jméno získaly proto, že se zdá, jakoby vylétaly ze souhvězdí Persea, kde leží tzv. radiant, ovšem spatřit je můžete na různých částech oblohy. Pouze když prodloužíte jejich dráhy, protnou se v souhvězdí Persea. Nemusíte se tudíž upřeně dívat jen na toto jedno místo, ba právě naopak: jestliže chcete spatřit co nejvíce „padajících hvězd“, sledujte průběžně celou oblohu nebo její co možná největší část.

I když čas od času je možné vidět divoké spršky Perseidů, letošní rok by z hlediska jejich četnosti neměl nijak zásadně překročit průměr – to znamená, že za dobrých podmínek uvidíte kolem 60 meteorů za hodinu. Toto číslo je ale dáno statistikou a nutně neznamená, že spatříte jeden meteor za minutu. V jednu chvíli jich uvidíte padat několik naráz, pak si zase budete muset třeba chvíli počkat. Například loni ve špičce bylo pozorovatelných zhruba 120 meteorů za hodinu – na statistiku tak moc nespoléhejte a nechte se překvapit.

Na rozdíl od jiných nebeských úkazů k pozorování meteorů nepotřebujete teleskop, ten by vám naopak vadil, protože vykresluje jen úzkou část oblohy. Pokud byste však chtěli sledovat tzv. teleskopické meteory, které jsou natolik slabé, že je lidské oko nedokáže zachytit, použijte dalekohledy s širokým zorným polem, např. obyčejné triedry (binokuláry).

Jak bylo řečeno, snažte se pozorovat co největší část nočního nebe a nejděte si místo s výhledem na východní horizont. Čím déle zůstanete vzhůru, tím více Perseid uvidíte. Jejich maximum sice nastává ještě prakticky za nepříznivých světelných podmínek, ale to neznamená, že později už nic neuvidíte; pro pozorování jakýchkoliv meteorů je nejvhodnější doba po půlnoci a nejlépe nad ránem.

Perseidy – prach komety v atmosféře Země

Dráha komety Swift-Tuttle (data: Wolfram|Alpha)

Meteorický roj Perseid, podobně jako další známé roje a sporadické přelety meteorů, vzniká díky částečkám hmoty, které se ve velké rychlosti dostávají do atmosféry Země, v níž okamžitě hoří. V případě Perseid jde o prach uvolněný z komety Swift-Tuttle objevené americkými astronomy Lewisem Swiftem a Horacem Tuttlem v roce 1862. Spojitosti mezi dráhou této komety a pravidelnou sprškou meteorů si poté všiml italský astronom Giovanni Schiaparelli.

Perseidy lze pozorovat od poloviny července do konce srpna, kdy Země protíná dráhu komety s „chomáči“ prachu. Maximum roje, při kterém je na obloze vidět nejvíce meteorů za hodinu, nastává vždy kolem 12. srpna.