Zvláštní pulzy pocházející z magnetaru, neutronové hvězdy se silným magnetickým polem, přinutily astronomy po celém světě obrátit teleskopy k obloze.

Magnetary jsou neutronové hvězdy – zbytky po vyhořelých hvězdách, jejichž magnetické pole činí až 10¹¹ (sto miliard) Tesla. Pro srovnání, malý neodymový magnet má magnetické pole kolem 1 T a pole celé Země, geomagnetické pole, má hodnotu 30 – 60 mikrotesla, čili 0,000 03 – 0,000 06 T.

V březnu tohoto roku astronomové objevili ve vzdálenosti zhruba 10.000 světelných let magnetar ležící ve směru souhvězdí Střelce. Magnetar, který vydával pravidelné radiové pulsy. Jak vyplývá z teorie, takto silné magnetické pole (tisíckrát silnější než pole obyčejných neutronových hvězd) by s největší pravděpodobností mělo zamezit vysílání radiových vln. Na základě údajů z Parkesova radioteleskopu v Austrálii tak bude třeba znovu popřemýšlet nad fundamentálními teoriemi o extrémních hvězdách.

"Před naším objevem zde byly teorie, které vysvětlovaly, proč magnetary radiové záření nemohou vydávat; teď je zřejmé, že nemohou být správné," řekl pro sever Space.com Fernando Camilo z Columbijské univerzity v New Yorku. Podrobný článek o učiněném objevu vyšel 24. srpna v časopise Nature.

Magnetar, s označením XTE J1810-197, byl vlastně poprvé nepřímo objeven v roce 2003, když náhle "přišel k životu" za doprovodu silného záblesku rentgenového záření. Roku 2004 vědci zachytili radiové vlny z této oblasti.

Aby vědci anomálii s radiovým signálem vysvětlili, napadlo je, že radiové vlny možná vysílá mrak částic odhozený v době rentgenového záblesku. Jak se brzy ukázalo, vysvětlení nebylo správné, jelikož Camilo se svými kolegy zjistil, že magnetar XTE J1810-197 vysílá silné radiové pulzy každých 5,5 sekund, což souvisí s periodou jeho rotace.

Vědci z výzkumného týmu se domnívají, že magnetické pole magnetaru se stáčí a ovlivňuje tak polohu elektrických proudů, v důsledku čehož tyto proudy mohou vysílat zjištěné radiové pulzy.

Rádiové pulzy nejsou jedinou zvláštností magnetaru XTE J1810-197. Jeho záření je odlišné od "normálních" pulsarů (rychle rotujících neutronových hvězd) také tím, že jeho jasnost se den ode dne mění, což je jev, který astronomové nepozorovali ani u jednoho z asi 1.700 radiových pulsarů. Další skutečností je, že je vůbec nejjasnější známou neutronovou hvězdou.

Podle slov odborníků však "šou" nebude trvat dlouho. Stejně jako zmizelo rentgenové záření, postupně vymizí také radiové pulzy v důsledku zpomalování rotace magnetaru.

"Může k tomu dojít příští měsíc, což je taky důvod, proč jako diví sbíráme data všemožnými teleskopy, jež máme po ruce. Záření může zmizet velmi rychle. Nebo to také může být až za sto let," vysvětluje Camilo.

Na otázku, zda astronomové očekávají, že naleznou více podivných magnetarů, odpovídá spoluautor studie John Reynolds z Parkesovy observatoře nejistě: "Uvidíme. Tento objev jistě zvýší zájem mezi astronomy po celém světě o pozorování magnetarů. Bude trochu překvapením, jestliže jich během příštích několika měsíců nenajdeme víc."