Fyzici na stanfordském lineárním urychlovači poprvé v historii pozorovali přeměnu částice hmoty v částici antihmoty.

A co že to fyzici přesně pozorovali? V urychlovači částic sráželi elektrony a jejich antičástice nazývané pozitrony. Krom jiných reakcí také pozorovali, že neutrální částice zvaná D-mezon se přeměnila ve svou vlastní antičástici. Jak odborníci říkají, objev dlouho hledaného procesu je dalším krůčkem na dlouhé cestě v porozumění standardnímu částicovému modelu a jeho moderních nadstaveb.

Byla to namáhavá a mravenčí práce. Při vysokoenergetických srážkách se to v aparaturách fyziků hemžilo řadou rozličných částic. Při experimentu docházelo k několika miliardám kolizí a fyzici se museli zaměřit zhruba jen na jeden milion z nich. Přeměna D-mezonu na anti-D-mezon se přitom pozorovala jen při pěti stech událostí.

Potvrdili se tím opět teoretické předpovědi o existenci a důležitosti virtuálních částic. Ty sice nejdou detektory pozorovat, ale v řadě fyzikálních jevů hrají stěžejní roli. Existují i v prázdném prostoru, ve vakuu, které na kvantové úrovni doslova překypuje fyzikálním životem. Právě interakce virtuálních částic s D-mezonem stojí za přeměnou této částice v její antipartnerku.