Svět přišel o jednoho z průkopníků teorie žhavého velkého třesku. Ve věku 86 let na věčnost odešel americký fyzik Ralph Alpher. Fyzikální časopis PhysicsWorld.com napsal: „Zemřel zapomenutý otec velkého třesku.“ Pravda, ani ostatní jeho kolegové se přílišného vděku nikdy nedočkali.

Mezi nejznámější příspěvky pro fyziku, potažmo kosmologii, které vzešly z pera Ralpha Alphera, bezesporu patří výpočty relativního zastoupení prvků vzniklých při horkém počátku vesmíru. Ty provedl společně s Georgem Gamowem ve čtyřicátých letech 20. století. Stejně tak spolu předpověděli existenci reliktního záření, onoho notoricky známého pozůstatku po velkém třesku.

(Uvnitř ukázky připravované knihy Mnoho světů v jednom.)

Mezi nejznámější příspěvky pro fyziku, potažmo kosmologii, které vzešly z pera Ralpha Alphera, bezesporu patří výpočty relativního zastoupení prvků vzniklých při horkém počátku vesmíru. Ty provedl společně s Georgem Gamowem ve čtyřicátých letech 20. století. Stejně tak spolu předpověděli existenci reliktního záření, onoho notoricky známého pozůstatku po velkém třesku. Třebaže mikrovlnné záření kosmického pozadí bylo objeveno v roce 1964, Alhperovi se nedostalo prakticky žádného uznání. Zaměstnanci Bellových telefonních laboratoří, jež reliktní záření objevili zcela náhodou, přitom byli odměněni Nobelovou cenou za fyziku…

O nedostatečném ocenění Alphera, Gamowa a třetího z party, Roberta Hermana, píše i slavný kosmolog Alex Vilenkin, ve své knize Many Worlds in One (Mnoho světů v jednom). Tuto knížku v současnosti překládám, takže si dovolím uveřejnit krátké ukázky, které se tohoto tématu týkají. Text není ještě jazykově upraven. Jde o pracovní verzi.

Historii kosmického záření, a vůbec raného vesmíru, studovali [Ralph] Alpher a [Robert] Herman, mladší spolupracovníci Gamowa. Sledovali ji od počátku až do současnosti a dospěli k pozoruhodnému závěru ― měli bychom být ponořeni v moři mikrovln s teplotou kolem 5 kelvinů (tj. asi -268° C).

Alpher a Herman svou práci publikovali v roce 1948. Možná vás napadne, že pěknou řádku pozorovatelů inspirovala k hledání kosmických mikrovln. Vždyť mikrovlnné záření by se v kauze velkého třesku stalo klíčovou stopou a jeho objev by měl kolosální dopad. A možná si říkáte, že jakmile je vědci objeví, za jeho předpověď by měla padnout Nobelova cena. Žel bohu, takto se události nevyvíjely.

(…)

Ač to může znít divně, předpověď kosmického záření byla po dvacet let naprosto ignorována, a to až do té doby, dokud kosmické záření nebylo v roce 1965 zcela náhodně objeveno.

(…)

Otázka, proč kosmické záření muselo být objeveno náhodou, je velice zajímavá. Proč nikdo Alphera a Hermana neposlouchal? I když jejich články fyzici poněkud přehlíželi, proč trvalo více než patnáct let, než s toutéž předpovědí přišel někdo jiný? Koneckonců kosmické záření bylo přímým důsledkem Gamowova modelu horkého velkého třesku.

Jak se zdá, jedním z důvodů bylo, že fyzici prostě nevěřili, že existovalo něco jako raný vesmír. „Tak to ve fyzice často bývá,“ napsal nositel Nobelovy ceny za fyziku Steven Weinberg. „Naše chyba není to, že teorie bereme příliš vážně, ale že je nebereme dostatečně vážně.“ Situaci nepomohla ani skutečnost, že George Gamow byl možná snad až příliš veselá kopa na to, aby jej fyzikální komunita brala vážně. Byl to vtipálek, psal „nepublikovatelné“ limeriky a u baru si dopřával více než jen jednu sklenku; typický fyzik vašich představ to asi nebyl. A konečně v polovině padesátých let na teorii velkého třesku Gamow ani Alpher s Hermanem aktivně nepracovali. Gamowa stále více přitahovala biologie, kde udělal důležité pokroky na poli genetického kódu, a Alpher a Herman opustili akademickou půdu a dali se na kariéru v soukromém průmyslu. Člověk se nemůže zbavit pocitu, že za jejich rozhodnutími stál nedostatek uznání jejich práce.

(Alex Vilenkin, Many Worlds in One, česky vydá Paseka.)

Ať je to jak chce, Ralph Alpher byl jedním z těch mála vědců, kteří nejenže věřili v teorii velkého třesku, ale pro její životaschopnost udělali obrovský kus práce. Děkujeme za ni…