„Tak nám odpojili Ferdinanda!“ ― „Kterýho Ferdinanda, paní Müllerová?“ I tak by se dal parafrázovat úvod slavného Haškova románu. Francie totiž udělala první krok k zavedení nového protipirátského zákona, z něhož chce udělat i evropský standard ― odpojování by se mohlo dostat i k nám.

Francie zase ukázala světu, že se nebojí revolucí. Prezidentský kabinet teď schválil návrh kontroverzního zákona, který umožňuje odpojovat lidi, kteří porušují autorský zákon stahováním a sdílením takto chráněného materiálu. A co víc, bude usilovat o to, aby podobný zákon platil globálně ve všech členských zemích Unie.

Francouzský zákon o odpojování „pirátů“ je charakterizován známým „třikrát a dost“ (Three-Strikes). Že by to bylo dáno oblibou baseballu v tomto státě, těžko říct, ale v praxi to bude znamenat následující: pokud protipirátské organizace zjistí, že někdo porušuje autorský zákon, provinilci bude zaslán varovný e-mail. Nebude-li dbát varování, obdrží písemný dopis, a jestliže ani ten se nesetká s dostatečným pochopením uživatele, který bude i nadále stahovat nebo nabízet autorsky chráněná díla, dojde k odpojení na dobu jednoho roku. Nutno dodat, že návrh zákona schválila jen francouzská vláda, teď míří do parlamentu. Pokud však půjde vše hladce, v platnost by mohl vejít v lednu příštího roku.

Už při přečtení toho informačního mála, co je výše, vás určitě bude zajímat několik otázek. Nejste sami.

Ptáte-li se, jak se bude řešit to, když z počítače jednoho člena rodiny bude autorský zákon porušovat druhý člen rodiny, pak vězte, že z hlediska nového zákona je tato skutečnost každému šumafuk. Odpovědný bude ten, na něhož bylo internetové připojení registrováno ― po pravdě řečeno bych nechtěl být v kůži těch, kdo jsou globálně zodpovědní za volně přístupné připojení na půdě firem, škol, různých institucí apod. Jak ohlídat tohle, těžko říct. A co internetové kavárny? Budou muset zavřít krám? A zruší se bezplatné a volně dostupné WiFi v barech a restauracích, hotelích apod.? Stejně tak budou i potrestáni ti, jimž se napojí na domácí nezabezpečenou WiFi síť nějaký „WiFi turista“, který poruší autorský zákon (a zkuste se po větším sídlišti projít s notebookem; o připojení k internetu zdarma nebude nouze).

Ale nazpět k pravidlům návrhu zákona. Jestliže vás napadlo, že v případě odpojení od jednoho poskytovatele prostě jen přejdete k poskytovateli druhému, pak máte smůlu. Po dobu vaše trestu se na své jméno nepřihlásíte k žádnému ISP. Bude existovat totiž centrální registr hříšníků a zjistí-li váš nový ISP, že v něm jste, bude vás muset odmítnout.

Odbočka na území celé EU

Ale abych ještě naťukl téma platnosti tohoto zákona na území celé Evropské unie. Jestliže články na našem serveru čtete pravidelně, pak nejenže už delší dobu víte o tomto chystaném zákonu, ale měli jste šanci se dočíst i tom, že tento návrh na půdě Evropského parlamentu celkem jasně neprošel. V polovině dubna se totiž o legislativních změnách v EU ohledně porušování autorského zákonu (o odpojování pirátů) už hlasovalo a poměrem 314:297 zvítězilo NE, a to hlavně z toho důvodu, že existují obavy ze ztráty soukromí uživatelů internetu. Důvodů je víc a víceméně se kryjí i s tím, co je zmíněno v tomto článku.

Co je legální a co ne?

Na tomto místě se sluší poznamenat jednu skutečnost: Francie se totiž na tomto zákonu dohodla s představiteli hudebního průmyslu, kteří řekli, že v online obchodech s muzikou nabídnou nechráněné soubory ve formátu mp3, pokud bude zaručeno, že se s piráty bude zacházet tvrdě, že je ISP odpojí. Hudba s ochranou DRM sice jinde ve světě už pomalu neexistuje, ale jak vidět, handlování trhovců na vládní úrovni vyspělejší obchodní modely přinesou i do EU, třebaže za takovou cenu…

Jak to ale bude s „nelegálními“ portály, které nabízejí hudbu, filmy, software za peníze, aniž by mezi nimi a držiteli práv existoval jakýkoliv obchodní vztah? Jak pak uživatel zjistí, zda smlouvy existují? Vždyť stažením materiálu, který v dobré víře zaplatil, stejně porušuje zákon, takže odpojí ho? Podveden byl přitom on sám ― jak má laik odlišit legální službu od nelegální?

Malé ryby také ryby

Nejvíce postiženy budou samozřejmě malé ryby, lidé, kteří tu a tam stahují autorsky chráněný materiál pro osobní potřebu nebo ho sami distribuují jen „kamarádům“. „Profesionální“ paliči, kteří hudbu, filmy a software vypalují ve velkém a následně prodávají s vidinou zisku, si prostě s kolegy otevřou jiný distribuční kanál se šifrováním. Je dost možné, že se postupem doby objeví i jakési zpoplatněné služby tohoto druhu pro veřejnost, se servery kdesi v autorsky nechráněném ráji, kde něco jako copyright ve slovnících neexistuje.

O to ale jde ― nelze totiž postihovat odnětím svobody nebo pokutami kdekoho, čehož lidé zneužívají. Spoléhají na to, že jsou jen malými rybkami v internetovém moři s miliony a miliony ostatních lidí, „kteří si sem tam něco stáhnou.“ A právě odpojování na principu třikrát a dost je ― musíme uznat ― z pohledu nahrávacích společností vynikajícím řešením. Nejenže člověk bude nejdříve varován (může tak zjistit, kdo z jeho blízkosti porušuje zákon, a sjednat nápravu, pokud on sám se cítí nevinný), ale hlavně se prostě celá procedura s trestem pirátů urychlí. Odpadají obstrukce se soudními povoleními, prohlídkami, vyšetřováním, analýzou disků soudními znalci a vším okolo, co je jinak nutné v případech trestného stíhání proti lidem, kteří porušují autorský zákon a zákony s ním související.

Jak se bude ale postupovat v otázce, jak má člověk někdy předem vědět, co stahuje? Jak má předem znát obsah souboru? Pokud si stáhne archiv zip s názvem „1354932.rar“ a on bude obsahovat poslední CD nějaké kapely, jak je možné tušit dopředu, co v sobě skrývá? Když si naopak stáhne „helen_vondrackova_best_of.rar,“ ale uvnitř bude výběr nejlepších kreseb dětí z mateřské školky na téma „Co vás večer straší,“ bude kvůli logu na nějakém serveru hned podezřelý a dostane jedno „tytyty“?

Jak sledovat lidi?

Další otázkou je, jak bude probíhat sledování. Bude snad na internetový provoz dohlížet francouzské oko Velkého bratra? Jakési zaznamenávání všeho, co zákazníci jednoho či druhého poskytovatele dělají na internetu, a následná nucená analýza je věru nepravděpodobná a nemožná. Podle dřívějších prohlášení IFPI půjde asi o obyčejné sledování p2p sítí, k němuž už dochází normálně i dnes. Nejsnazší sledování přitom bude na DC sítích a podobným „přímých“ p2p sítích, kde každý člověk, který se na daný HUB napojí, má naprostý přehled toho, co kdo a v jakém množství sdílí. Uvedená IP adresa u jednotlivých členů sítě je pak naprosto postačujícím údajem k tomu, aby pracovník úřadu nebo nějaké protipirátské organizace kontaktoval internetového providera tohoto sdíleče ― ten bude muset spolupracovat. V takovém případě se vyřeší některé z problémů zmíněných výše. Už dříve se opravdu hovořilo o „speciálních programech sledující výměnné sítě.“ Takže stahování přes http či ftp ― byť půjde o porušení zákona ― nebude takto vyhledatelné?

Potom ale vše vypadá jen jako pouhé strašení všech těch lidí, kteří stahují muziku nebo filmy. To je asi ten pravý záměr, ale kdo stahuje neohroženě např. přes bittorrent a přitom se „chrání“ speciálními aplikacemi, které blokují stovky milionů podezřelých IP adres (vlád, úřadů, protipirátských organizací apod.), bude asi stahovat nadále, protože na způsobu sledování se prakticky nic (zatím) nemění. A kdo stahuje přes jiné protokoly, třeba čistě z webu, nebude dohledatelný a postižitelný asi vůbec. Ale to se teprv uvidí.

Otázek je více než odpovědí. Takže…

„’Poučit svého syna o pravidlech a rizicích stahování.‘ No tak z toho nedělejme nějakou aféru. Stahoval každý, a kdo říká, že ne, ten to dělá dodnes.“