Objevy planet ležících mimo sluneční soustavu dnes už nikoho nepřekvapí. V naší Mléčné dráze jich astronomové našli už více než 350. A že musí existovat i u hvězd mimo naši Galaxií, je také samozřejmé — ovšem doteď vědci neměli žádná pořádná vodítka, jak jejich přítomnost ve vzdálených hvězdných ostrovech odhalit. Několik astronomů však jeden způsob navrhuje — navíc je možné, že extragalaktická planeta byla už před pár lety nevědomky objevena.

Podle nové vědecké studie, jež se objeví v magazínu Monthly Notices of the Royal Astronomical Society, je možné vzdálené planety v cizích galaxiích nalézt pomocí efektu gravitační mikročočky.

Efekt gravitační čočky předpověděl Albert Einstein v článku z roku 1937, nicméně že gravitace, zakřivený (časo)prostor, ohýbá světlo podobně jako optická spojná čočka, Einstein věděl takřka od chvíle, kdy zformuloval obecnou teorii relativity. Ohyb světla v silném gravitační poli pak experimentálně ověřil v roce 1919 sir Arthur Eddington při pozorování zatmění Slunce.

…

O gravitační čočce hovoříme tehdy, když tento jev studujeme v rámci celých galaxií a jejich kup. Naopak v souvislosti s hvězdami a menšími objekty mluvíme o mikročočce.

Efekt gravitační čočky vzniká tehdy, když se světlo ze vzdáleného světelného zdroje ohne v silném gravitačním poli hmotného objektu, který leží mezi ním a Zemí. Jasnost zdroje se během „čočkování“ mění, zvyšuje se, a je-li čočkujícím objektem hvězda, vědci mohou zjistit, zda u ní nesídlí planeta. Přítomnost planety se na získané světelné křivce vzdálenějšího objektu totiž projeví krátkodobým zjasněním, protože i gravitační pole velkých planet světlo ze vzdálenějšího zdroje zesiluje. Tato metoda už úspěšně vedla k objevu několika extrasolárních planet v naší Mléčné dráze.

Stejnou techniku, upravenou pro větší vzdálenosti, nyní chtějí astronomové ze skupiny Philippa Jetzera z Curyšské univerzity použít i pro hledání planet ve vzdálených galaxiích.

Světlo sousedky Andromedy

Jetzer se svými kolegy simuloval jev gravitační mikročočky na příkladu známé galaxie v Andromedě, označované jako M31, která je snadno viditelná na noční obloze i pouhým okem. Jejich model ukázal, že přítomnost planety lze odhalit podobně jako v naší Mléčné dráze, pouze s tím rozdílem, že místo na jas hvězd se musejí soustředit na analyzování jasu jednotlivých pixelů snímků. Na vině je samozřejmě velká vzdálenost galaxie M31 (více než 2 miliony světelných let).

Nejenže se jejich technika může při pozorování a analýze setkat s úspěchem, ale s překvapením zjistili  i to, že v této galaxii už možná jedna planeta byla nevědomky objevena. Podívali se totiž na výsledky průzkumu M31 z roku 2004, provedeného velkým teleskopem INT na ostrově La Palma, a našli světelnou křivku vykazující nezvyklé chování. Její průběh přesně odpovídal tomu, co našli v modelu gravitační mikročočky — krátkodobě zvýšenou intenzitu. U jedné z hvězd by se dle jejich soudu mohla nacházet hvězda s hmotností asi šestinásobku hmotnosti Jupitera. Jenomže problém je, že nelze s určitostí říct, zda se opravdu jedná o obří planetu, nebo o hnědého trpaslíka.

Vědci ale chtějí tento typ planet v Andromedě hledat i nadále a myslí si, že jednu nebo dvě extragalaktické planety by s dalekohledem typu INT, s průměrem optiky 4 metry, mohli objevit během devíti měsíců nepřetržitého pozorování.