FocusWriter sice na první pohled vypadá jako dost nenápadná a nemotorná aplikace s málo funkcemi, ale to je přesně to, co z ní dělá tak užitečný nástroj. Textový editor tohoto typu ocení zejména lidé, kteří kreativně píší. Opravdu dokonalé prostředí editoru ničím neruší.

Sem tam si někdo z nás možná vzpomene na dobu DOSu a jiných operačních systémů, které ještě neměly grafická uživatelská rozhraní. Neexistoval v nich ještě ani multitasking (u těch unixových samozřejmě ano), takže člověk mohl pracovat pouze s jednou aplikací. Dnešní operační systémy jsou už úplně jiné (ale díkybohu za to) a kromě rozmanitých grafických prostředí nám dovolují pohodlně pracovat s mnoha aplikacemi najedou. Jenže tyto rysy nejsou vždy vítaným prvkem – zvláště potřebujete-li se na práci soustředit.

Pro spisovatele, překladatele, publicisty a všechny autory, co potřebují psát souvislé texty, u kterých se musejí soustředit, pak moderní GUI různých OS představují dost rušivý element. Nejen GUI, ale i ostatní programy, ikony, messengery aj., jež člověka svádějí dělat tu a tam něco jiného.

Textový editor FocusWriter je přesně takovým potřebám šit na míru: blikající kurzor na jednobarevném pozadí (popř. obrázku), text a “nic” víc…

Program FocusWriter není mezi uživateli moc znám – když se někoho zeptáte na textový editor, který by vás nerušil v práci, s největší pravděpodobností zaslechnete spoustu rad na berličky, které však opravdový problém dnešních operačních systémů neřeší.

V průběhu let jsem osobně několik berliček zkoušel a někdy marně hledal způsob, jak nerušeně psát dlouhé texty. Berle jsou ale opravdu berle; a ne řešení problémů – ať šlo o emulaci DOSu (a použití třeba legendárního programu T602), nebo dalších “holých” systémů a editorů, člověk nakonec narazí na problémy s výstupem/formátem apod. Frustrace z dnešních GUI (a ani textové procesory v celoobrazovkovém režimu nepomáhají) byla tak veliká, že jsem se o psaní pokoušel v textovém režimu Linuxu v aplikacích jako je VIM či NaNo. Editory jsou to sice užitečné a dost vybavené, ale určitě ne vhodné na psaní textů.

Nakonec jsem objevil právě FocusWriter, který splňuje vše, co se od takového editoru čeká: jednoduché prostředí, které vůbec ničím neruší a jež se dá snadno přizpůsobit, základní funkce pro správu dokumentů a dost dobrá stabilita (nestalo by se mi, že bych přišel o rozdělanou práci). Třešničkou na dortu jsou pak funkce jako plánovač textu (cíle pro to, kolik toho chcete za danou dobu napsat), upozornění, časovače, automatické ukládání aj.

Za zmínku jistě stojí to, že uložený text (jak ve formátu TXT, tak i RTF) lze bez problémů otevřít a editovat v normálních, široce používaných textových procesorech, jako je MS Word, resp. třeba Writer z balíku OpenOffice.org/LibreOffice (formátování jako tučné písmo, kurzíva, podtržení, odsazení, mezery mezi odstavci zůstane vždy zachováno).

FocusWriter má tu další výhodu, že jeho autor jej napsal jak pro operační systémy Windows, tak i rozličné linuxové distribuce, Mac OS X a dokonce i OS/2. Lze jej přenášet i na USB klíčence či SD kartě.

Aplikace bohužel stále není natolik známá, aby byla zařazena v repozitářích linuxových systémů. Nicméně autor připravil balíčky pro mnohé z nich – na webu programu najdeme balíčky pro Arch Linux, Debian, OpenSUSE, Mandrivu, Ubuntu a Gentoo (a ke stažení jsou připraveny i zdrojové kódy).

Instalační balíčky jsou zpravidla malé, výjimkou je archiv pro Windows, kde jsou obsaženy i závislosti frameworku QT. FocusWriter se ve Windows neinstaluje klasicky pomocí instalátoru, ale archiv člověk musí rozbalit do libovolné složky (zpravidla standardně do adresáře Program Files), proto si uživatel musí příslušné zástupce musí vytvořit sám.

Uživatelské grafické rozhraní je – jak bylo řečeno – opravdu minimalistické, aby uživatel při práci nebyl ničím rušen. Ve výchozím nastavení je obrazovka šedá, nicméně každý si může snadno vytvořit libovolnou “podobu” programu, jakou chce. Pamětníci operačních systémů bez grafického kabátku patrně vsadí na “hackerský standard” v podobě černého pozadí a zeleného písma (rodinu/typ písma lze nastavit, včetně velikosti).

Kromě jednoduchých vzhledů lze vytvářet i ty bohatší, například s rozdílnou barvou pozadí a popředí, resp. na pozadí lze vkládat obrázky, které pro někoho představují třeba nějakou inspiraci.

(Vzhled lze změnit jednoduše najetím kurzoru myši na horní hranu obrazovky, kdy se zobrazí nabídka: Nastavení -> Podoby. Menu programu není nikterak přeplácané a jednoduše se v něm orientuje, proto nějaké návody nechejme stranou.)

Program je přeložen i do češtiny a dobrou zprávou je i to, že FocusWriter podporuje kontrolu českého pravopisu (špatně napsána nebo neznámá slova jsou podtržena červeně, jak to uživatelé znají z jiných aplikací, barvu podtržení lze ale i změnit).

Pamětníci psacích strojů možná z nostalgie ocení i možnost zapnutí zvuků psacího stroje (včetně nového řádku).

Zvuky stroje sice na první pohled protiřečí filozofii tohoto programu, ale kdo na psacím stroji hodně psával, zvukem udržování “rytmu” přivítá. A na někoho dýchne možná i ta trocha romantiky. Když si vzpomenu na dobu, kdy jsem články posílal do tištěných magazínu v řádně olíznuté obálce, zvuky psacího stroje prostě nejdou nezapnout. :)

(Co se zvuků týče, uživatelé Linuxu možná narazí na problém, kdy se zobrazí hláška, že zvuky není možné nahrát. V tom případě si musejí stáhnout pro svůj systém balíček libsdl1.2-mixer.)

Programu FocusWriter se dá vytknout snad jediná věc, a to chybějící podpora pro trošku větší nastavení stylů pro RTF – například automatické odsazení nového odstavce od kraje či od předchozího odstavce. To je ale vzhledem k celému provedení programu jen taková drobnost – jedno stisknutí klávesy ENTER či TAB navíc člověka zase tolik námahy nestojí.