Po osmi měsících vývoje vyšla nové verze operačního systému openSUSE. Změna vývojového cyklu, jeho prodloužení, zdá se, se opravdu vyplácí. OpenSUSE je vyladěnou stabilní distribucí, která rychle a spolehlivě běží i na slabším hardwaru. Moderní desktopové grafické prostředí KDE 4 s 3D akcelerací si lze užívat i na starších netboocích – což je něco, o čem se majitelům netbooků s Windows 7 Starter může jen zdát.

OpenSUSE patří mezi ikony linuxových distribucí. Jeho poslední verze dává zapomenout na doby, kdy se kupily problémy a člověk jen vzpomínal na legendární vydání v10.3. Systém byl poté šitý dost horkou nití, což bylo způsobeno různými technologickými změnami v jeho srdci a přechodem na dříve dost problematické grafické prostředí KDE 4. Používat openSUSE dnes je však radost.

Bylo to velké překvapení…

Co se týče instalace nových verzí systémů, patřím ke konzervativnější skupině, která si raději nějaký ten měsíc počká, až bude vydána řádná dávka oprav. Nicméně poslední verzi openSUSE 11.4 mě na netbooku donutily vyzkoušet okolnosti: Windows XP (OEM) po téměř dvou letech provozu (byť minimálního zátěžového používání, žádné zběsilé instalace) a záplavě aktualizací dokvetly do stavu, kdy nejdou pohodlně používat, a zvyšující se aktivita BSOD už byla poslední kapkou.

Netbooky patří bezesporu do skupiny těch méně výkonných počítačů. Neschopnost provozovat na nich plnohodnotně Windows 7, je jen jedním z důkazů. Často jsem lidem z tohoto důvodu instaloval Ubuntu (zvláště kvůli čím dál častějším infekcím z podvodných facebookových stránek), jenže ani u mě Ubuntu na netbooku nebylo tím pravým ořechovým. I když necháme stranou dohady o rozdílech v kvalitě aplikací pro GNOME a KDE, prostě Ubuntu z let 2010/2011 je už náročnější, a proto pomalejší, než samotné Windows XP a dokonce než systémy s KDE.

openSUSE 11.4 s KDE 4.6 (opensuse.org)

Dlouhá léta používám openSUSE jako hlavní operační systém na výkonnějším počítači, takže proč současnou verzi nevyzkoušet i na slabém hardwaru? Nic jsem si od toho nesliboval – také proto, že openSUSE je označováno za nafouknutou distribuci. O to víc jsem byl překvapen, co openSUSE 11.4 dokáže s netbookem provést. Rychlý stabilní systém s moderním a svižným 3D prostředím a okamžitou odezvou je to poslední, co by člověk na tak slabém přístroji čekal (Asus Eee 1000HE).

Že dnes operační systémy s jádrem Linuxu dovolují uživateli pracovat plnohodnotně, nemá cenu dokola omílat. Dostupná je spousta kvalitního softwaru a spojení s úctyhodnou podporou rozličného hardwaru dělá z moderních distribucí ekosystémy, v nichž se prolíná každodenní zábava, práce i vážný výzkum.

Než abychom si povídali v kruhu o tom, co je a není možné se systémy dělat, řekněme si raději něco praktického – třeba si tím pomůžeme v řešení menších i větších problémů, na které lze narazit.

openSUSE 11.4 s grafickým kabátem GNOME a kancelářskou sadou LibreOffice

Stažení, instalace, USB aj.

OpenSUSE 11.4 přichází v několika instalačních podobách: kompletní dávku softwaru s různými uživatelskými prostředími je možné stáhnout v podobě DVD. Nechce-li někdo stahovat tak velký instalační obraz, pak jsou k dispozici otisky CD – jedno s grafickým prostředím KDE, druhé s GNOME. Obě CD je možné spustit jako „Live“, kdy se systém spustí z média, aniž by se dotkl pevného disku. To se bude hodit zejména zájemcům, kteří systém nikdy neviděli a chtějí si jej jen osahat. Samozřejmě openSUSE je dostupné jak v 32bitové, tak i 64bitové verzi.

Instalační obrazy lze vypálit na CD/DVD, ale nejen uživatelé netbooků bez interní DVD mechanika ocení možnost instalace z USB klíčenky (flashky).

K tomu slouží jednoduchý program SUSE Studio ImageWriter, jenž je dostupný pro Windows i linuxové systémy. Po jeho spuštění do něj stačí vložit obraz instalačního CD/DVD a on si s USB klíčenkou poradí sám.

Samotná instalace systému je již rutinní záležitostí – ostatně jako u dalších linuxových operačních systémů nejde o nic víc než zadání základních informací, zvolit si administrátorské a uživatelské heslo a několikrát kliknout myší. V závislosti na hardwaru počítače instalace trvá většinou 15-30 minut.

Jak zrychlit 3D efekty v KDE 4

Čtvrté generaci desktopového prostředí KDE se často vyčítá jeho pomalost. Jenže KDE 4 není ze své podstaty pomalé; naopak práce s ním je daleko svižnější než s GNOME v různých jiných operačních systémech. Chyba (na obou stranách) často leží v ovladačích grafických karet (a nastavení), ale tohle je téma už jiné. Důležitá informace je, že KDE může být úžasně rychlé na kartách s čipy od Nvidie, ATI i Intelu.

Pokud si třeba právě na slabý netbook nainstalujeme openSUSE nebo jiný systém s KDE, asi nás okamžitě zklame, jak je prostředí na první pohled nemotorné. Frustrace vede většinou k tomu, že po instalaci takový systém letí z disku okamžitě. Systém ale zásadně zrychlíme obyčejným kliknutím myši.

Netbooky mají ve svém nitru zpravidla grafické čipy Intelu. Na všech takových přístrojích pak KDE se zapnutým 3D desktopem (kompozitní efekty správce KWin řízené grafickou kartou) zrychlíme jednoduše tak, že k vykreslování použijeme XRender namísto pomalého OpenGL.

V praxi to není nic jiného než myší kliknout na hlavní nabídku → Nastavení systému → Efekty na ploše → Pokročilé → Typ kompozice: XRender.

Voilá – systém lítá jako z praku, že mu to může závidět kdejaký silnější počítač s Windows Vista či Windows 7. Na netbooku je openSUSE s KDE 4 viditelně svižnější než Ubuntu (s GNOME) a práce je s ním je opravdu velice příjemná. (Svižně se systém chová i na prvních typech netbooků s pomalými SSD, což je něco neuvěřitelného.)

Přepnutí na XRender zrychlí prostředí i případě karet jiných výrobců (ale opět záleží na použitém ovladači – každopádně za zkoušku nic nedáte).

Pár drobností, které někdy otravují život

Teď k pár slov k něčemu, co sice můžeme nazývat maličkostmi, ale co při používání systému hraje pro leckoho důležitou roli.

Linuxové systémy jako openSUSE dnes na osobních počítačích fungují bezproblémově – a tak jim už nějakou dobu vyčítáme jaksi dětinštější věci. I když openSUSE je nejlepším systémem s prostředím KDE, pořád výchozí vzhled a chování tohoto systému není tím pravým ořechovým. Jsou to sice opravdu triviality, ale první věc, kterou po instalaci dělám, je, že měním motiv plochy, ale hlavně vzhled kurzoru, který je nesmyslně velký a práce v prostředí na člověka působí i kvůli takové maličkosti dost těžkopádně.

Naštěstí tyto „problémy“ jde vyřešit opět na pár kliknutí myší (Hlavní nabídka → Nastavení systému → Vzhled pracovní plochy).

Výchozí kurzor je tučnější, než je zdrávo. Mimochodem systémové písmo Ubuntu se hodí i do openSUSE.

Totéž platí o nastavení dvojkliku myši — KDE místo dvojkliku používá jedno klinutí, tedy složky a soubory se otevírají pouze jedním kliknutím. Do „normálu“ (zvyk je zvyk) chování myši vrátíme přes hlavní nabídku → Nastavení systému → Vstupné zařízení → Myš → Dvojité kliknutí otevírá soubory a složky (první vybírá).

Dalším estetickým problémem je vykreslování písma. Otázka „jak na hezčí písmo v Linuxu“ je dost častá, byť v některých systémech už vyřešená. Například v Ubuntu je písmo opravdu hezky čitelné. V openSUSE už to taková paráda není. Za prvé, není automaticky zapnuté vyhlazování písma (resp. je nastaveno na Automaticky). Nejvhodnější je v nastavení písma zvolit podpixelové vykreslování RGB s malým hintingem.

Tím to však nekončí. Za druhé, patrně kvůli patentovým omezením písma v openSUSE neobsahují určité vykreslovací technologie, které na displejích zaručují ještě lepší čitelnost. To lze vyřešit instalací externího balíku freetype a přidružených knihoven, které se o vykreslování TrueType fontů starají.

Komunita k tomu zřídila repozitář Subpixel. Jenže balíky pro openSUSE 11.4 stále chybí. Je to možná dáno tím, že nová verze systému už s písmy nakládá lépe, každopádně písma jsou pořád kostrbatá… Naštěstí zase existuje řešení – repozitář uživatele Muzlocker, který vše potřebné obsahuje. A výsledky zobrazení písma jsou opravdu fantastické.

Kdo potřebuje TrueType písma z Windows (třeba kvůli webu), má možnost si je ve správci softwaru nainstalovat přes balíček fetchmsttfonts.

Takto se vykresluje písmo po dvou změnách… Mimochodem jste prvními čtenáři, kdo vidí ukázky připravovaného překladu knihy Lennyho Susskinda. ;-) Klikněte pro větší rozližení.

Jak aktualizovat všechny programy?

K používání repozitářů a povýšení verzí softwaru si uveďme jeden návod, protože uživatelé se tu a tam k novému softwaru nedokoušou, byť si odpovídající repozitáře do systému přidají.

Chceme-li nainstalovat nejnovější verze programů, resp. je přeinstalovat na vyšší verzi, přidat repozitář nestačí. První krokem je ve správci softwaru v menu postupně kliknout na Balíček → Všechny balíčky → Aktualizovat, pokud existuje novější verze. Tím se zobrazí aktuálnější balíčky softwaru z použitých repozitářů. Jenže třeba právě v případě repozitáře uživatele Muzlocker to nestačí. Správce softwaru totiž zkontroluje nové verze v oficiálních repozitářích s vyšší prioritou a knihovny freetype nenabídne.

K úspěšné instalaci se ve správci softwaru musíme přepnout do seznamu repozitářů (Zobrazit → Repozitáře), vybrat ten, ze kterého chceme instalovat software, a v pravé straně okna kliknout na Přepnout systémové balíčky. Vlastně stejně se postupuje, chceme-li mít i grafické prostředí KDE v nejnovější stabilní verzi. Jak bylo řečeno, openSUSE 11.4 přichází s KDE 4.6.0, v repozitářích je však již aktuálnější, opravená verze 4.6.1.

Široká nabídka softwaru

Ohledně softwaru a repozitářů další důležitá poznámka. Chcete-li mít k dispozici co největší nabídku aktuálních programů, podívejte se na adresu http://download.opensuse.org/repositories, kde najdete seznam dostupných repozitářů dle typu. Pro konkrétní vyhledání softwaru pro openSUSE slouží vyhledávač http://software.opensuse.org/114/cs. Na konec se ještě zmiňme o instalaci proprietárních aplikací a kodeků — openSUSE samozřejmě podporuje Flash, AVI, mp3 a další formáty. Většina z nich se nainstaluje při první aktulizaci systému. Tolik k tomu základnímu..

Oldřich Klimánek, Scinet.cz pro DSL.cz