Množící se stížnosti uživatelů na nestálé a nízké rychlosti internetového připojení zejména přes ADSL dohnaly Český telekomunikační úřad k zásadnímu rozhodnutí. Ten chce, aby provideři ve smlouvách garantovali minimální rychlost. Bude se ADSL zdražovat?

Na tuto problematiku upozornila TV Nova ve svých Televizních novinách ze dne 12. března 2008. V příspěvku se objevili jak nespokojení uživatelé, tak i tiskoví mluvčí Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ), Telefónicy O2 Czech Republic a GTS Novera. Zatímco zákazníci služeb ADSL si v reportáži stěžovali na nízké rychlosti, které podle jejich vyjádření na kameru bývají až sedmkrát nižší, než jaké si koupili, podle zástupců telekomunikačních společností je vše naprosto v pořádku.

Tisková mluvčí ČTÚ Dana Makrlíková si však myslí něco jiného. "[Poskytovatelé] porušují zákon o elektronických komunikacích, paragraf 63," řekla pro televizi Nova. Diametrálně rozdílný názor zastávají telekomunikační firmy, které ADSL připojení poskytují. Například oslovení tiskoví mluvčí ze dvou zmíněných společností řekli, že ve smlouvách nevidí sebemenší problém. "My postupujeme v mezích zákona o elektronických komunikacích," bránil se Martin Žabka ze společnosti Telefónica O2 Czech Republic. Stejného názoru je i Pavel Kaidl, mluvčí GTS Novera. "Ty smlouvy jsou absolutně v pořádku a vycházejí ze zákonů," řekl pro TV Nova.

Redaktor TV Nova v reportáži poté upozornil, že telekomunikační firmy používají oblíbeného triku s "maximální rychlostí", což potvrdil i Martin Žabka. "Vždy je napsáno, že ta rychlost je ‚až‘," řekl. Český telekomunikační úřad ale tohle chce změnit, protože zákazník ve skutečnosti vůbec neví, co za své peníze dostane. Slovíčko ‚až‘ mu vlastně řekne jen to, že rychlejší, než udává maximální hodnota, připojení nebude. O kolik nižší rychlostí bude stahovat data, ale nic nezaručuje. Smlouvy o poskytování internetového připojení tak podle ČTÚ budou muset doznat změn. "A to tak, aby tam například byla uvedena minimální garantovaná rychlost," řekla Dana Makrlíková. Pokud telekomunikační společnosti neuposlechnou a alespoň onu minimální rychlost nebudou garantovat, bude jim od Českého telekomunikačního úřadu hrozit pokuta. "V krajním případě do maximální výše deseti milionů korun."

Poskytovatelé internetového připojení ale varují, že takové nařízení by pro zákazníky mělo nepříjemný důsledek. "Vedlo by to k rapidnímu zvýšení cen," varoval Pavel Kaidl.

Reportáž si můžete prohlédnout zde.

Co říká zákon o elektronických telekomunikacích

Dana Makrlíková z ČTÚ prohlásila, že telekomunikační společnosti svým chováním a formou smluv o poskytování ADSL připojení porušují §3 zákona o elektronických komunikacích. Pokud chcete přesně vědět, co tento paragraf zákona říká, prostudovat si jej můžete na této stránce. V zákonu se mj. píše:

§63 (3) Smlouva s uživatelem musí obsahovat
(…)
[3]c) popis poskytované služby, zaručenou úroveň její kvality a datum zahájení jejího poskytování,
(…)

Zákazník by tedy ve smlouvě měl mít jakousi záruku kvality, což dle požadavků ČTÚ má být alespoň ona minimální garantovaná rychlost. Podle téhož paragrafu zákonu o elektronických komunikacích má spotřebitel právo na vrácení peněz či úhradu škody, pokud služba svou kvalitou nesplňuje podmínky garance.

§63 (3) Smlouva s uživatelem musí obsahovat
(…)
[3]k) ujednání o náhradě škody a vrácení peněz, která budou použita v případě nedodržení úrovně kvality služby stanovené ve smlouvě nebo v případě přerušení poskytování služby ze zavinění podnikatele poskytujícího službu,
(…)

Smlouvy jsou ale podle slov Martina Žabky z T/O2 v tomto ohledu v pořádku, protože co se kvality týká, obsahují údaj o maximální rychlosti – "až". To ale Český telekomunikační úřad považuje za nedostatečné a oslovení zákazníci za klamání spotřebitelů. Pravdou je, že u připojení přes ADSL je reálná rychlost poměrně hodně vzdálená od nominální hodnoty uváděné ve smlouvách a reklamních materiálech.

Jak rychlosti vypadají v reálu?

Podívejme se například na výsledky měření rychlostí na serveru DSL.cz. Během let, kdy si uživatelé internetu na DSL.cz měří rychlost připojení, a jejichž výsledky pravidelně každý měsíc vycházejí v souhrnném článku, si čtenáři mohli povšimnout jedné skutečnosti: v síti Telefónicy O2 (potažmo kdysi Českého Telecomu) se naměřená skutečná rychlost v průměru pohybuje kolem 50 procent nominální hodnoty, kterou si zákazník objednal. Lépe jsou na tom služby na principu LLU (zpřístupnění místních smyček), kde se podle našich výsledků reálná naměřená hodnota pohybuje i kolem 80 procent nominální hodnoty. Samozřejmě se nesmí zapomínat na tu skutečnost, že některá měření jsou ovlivněna dopadem Fair User Policy (FUP), která však od 1. dubna u většiny operátorů zmizí (viz články Peklo zamrzlo: O2 ruší limity a FUP a Poskytovatelé ADSL následují T/O2 a ruší FUP).

ADSL a agregace

Jak poznamenal Pavel Kaidl ze společnosti GTS Novera, garance rychlosti by znamenala zásadní zdražení služeb. S tím se dá v podstatě souhlasit, protože technologické provedení současných běžných ADSL přípojek by si žádalo přestavbu. Za rozdíly v reálných rychlostech může hlavně uplatňovaná agregace (pro domácnosti nejčastěji s hodnotou 1:50), kdy dochází ke sdílení datového toku s dalšími zákazníky ADSL. Náročnější zákazníci zejména z řad firem mohou využívat např. SHDSL, které je navíc symetrické (tj. stejný download a upload) a "jistější", ale podstatně dražší než masově rozšířené klasické ADSL připojení. Když nebudeme hovořit pouze a jen o ADSL, velké rozdíly mezi teoretickou rychlostí připojení a tou reálnou mohou vidět i uživatelé připojení k internetu přes CDMA (Telefónica O2 a U:fon). V souvislosti s U:fonem se často hovořilo o mobilním připojení s rychlostí 3,1 Mbit/s (down), která se objevovala i v reklamních materiálech. Realita byla a je samozřejmě jiná a této hodnoty nikdo nedosáhl. I U:fon ve své nabídce teď raději hovoří o "průměrné rychlosti 400 – 700 kbit/s", což – pokud se jí budeme držet – je 13 až 23 % uvedené teoretické hodnoty. Jak nakonec ČTÚ bude s internetovými providery jednat a jak zareagují oni, se v tuto chvíli nedá odhadovat. Na jednu stranu by možná poskytovatelé mohli "minimální garantovanou rychlost" ztotožnit s hodnotou uvedenou v definici ČTÚ toho, co je broadband, a tím požadavek vlastně splnit. Podle nové definice je za širokopásmový přístup považován takový přístup, jehož minimální přenosová rychlost směrem k uživateli je alespoň 256 kbit/s. Vzhledem k výsledkům měření rychlosti ADSL přípojek je tato hodnota snad dostatečně nízká, aby mohla být nějak garantovaná.