Spolupráce Národního centra bezpečnějšího internetu a vládního Výboru pro práva dítěte vedla k vývoji, slovy Michaela Kocába, „unikátního produktu“, Tlačítka výstižně rudé barvy. Děti a jejich rodiče si je zdarma mohou stáhnout a anonymně udávat stránky, které děti děsí a jež by jim mohly způsobit újmu.

Co mně způsobuje újmu, jsou podobné projekty řízené státem a Evropskou unií. Evropský svaz a členské státy natolik překypují penězi, že připravují dotace na vánoční sníh a ekologický pohon saní Santa Clause s regulovaným počtem dárků pro všechny. Cena českého Červeného tlačítka je sice mizivá, ale projekt jako takový je další ukázkou toho, že stát a Unie ví lépe než my, co my a naše dětí potřebujeme a co je a není vhodné.

Bylo nebylo jedno tlačítko…

Michael Kocáb při příležitosti Dne bezpečnějšího internetu nadšeně prezentoval „unikátní produkt“, jehož cílem je ochránit děti na internetu. Červené tlačítko má bojovat proti dětské pornografii, násilí, rasismu, xenofobii a jiným často skloňovaným věcem. My v posledních letech stále jen „bojujeme“.

Princip je jednoduchý: dítě si stáhne a nainstaluje aplikaci Červené tlačítko a při surfování bude lidem na druhé straně linky hlásit weby, které jsou podezřelé a které by je mohly ohrožovat. Na druhém konci „linky“ sedí odborníci, kteří situaci vyhodnotí, a vyhodnotí-li ji jako nebezpečnou, dají echo Policii České republiky.

Co k tomu říkají samotní organizátoři:

„Červené tlačítko je softwarový nástroj boje proti nelegálnímu obsahu na Internetu, zejména proti šíření obrazového materiálu se zneužívanými dětmi (dětské pornografii), dětské prostituci, pedofilii, obchodu s dětmi, věkově nepřiměřenému obsahu, rasismu, xenofobii, šíření drog, sebepoškozování, výzvy k násilí a nenávisti a dalších jevů.

Cílem Červeného tlačítka je účinně bojovat proti internetové kriminalitě, zejména nelegálnímu obsahu. Červené tlačítko bylo vytvořeno v Národním centru bezpečnějšího internetu (projekt Saferinternet.cz) v rámci projektu horká linka.“

(Všimněte si, že v obou odstavcích se zase objevuje sloveso „bojovat“.)

Až vám, děti, někdo online bude nabízet roli v pornofilmu, nebo práci v nočním klubu, popřípadě dostanete leták s akčními nabídkami drog, neváhejte a kontaktujte odborníky, oni vše oznámí policii.

Neméně zajímavá je pasáž o tom, co jest to obsah závadný:

„Nevhodný obsah je takový, který může negativně ovlivnit vývoj a výchovu dětí nebo na nich může zanechat trvalé psychické následky. Jedná se tedy například o zesměšňování, šíření pomluv či šikanu, která má ve světě Internetu své specifické podoby, atp.“

Věřím, že Červené tlačítko na základě této definice povede k uzavření většiny českých zpravodajských serverů a bulváru.

Technické provedení

Technické provedení se opírá o technologii Microsoftu, a to tak dokonale, že bez jeho produktů je Tlačítko zcela nepoužitelné.

Podmínkou je následující:

• Operační systém Microsoft Windows XP/Vista/7,
• Internet Explorer 7 nebo Internet Explorer 8,
• nová verze balíku .NET Framework.

Projekt na ochranu dětí nebo bůhví co to je, je určen jen zákazníkům Microsoftu. Vůbec nic z něj nemají uživatelé MacIntoshů nebo jiných operačních systémů, ba dokonce ani uživatelé velmi rozšířených webových prohlížečů Firefox, Opera či Google Chrome a Safari. Čeští uživatelé přitom Internet Explorer ve verzích 7a 8 užívají jen v necelých 40 % případů. Jinými slovy 60 % uživatelů používá zcela jiný prohlížeč. Většina lidí z dalšího europroduktu nemá a nemůže mít zhola nic.

Dá se předpokládat, že kritika, která se na Červené tlačítko snáší ze všech koutů českého internetu, nakonec vyvrcholí v proměnu aplikace tak, aby byla spustitelná v dalších prohlížečích. O to ale zas tak nakonec nejde: vtipné totiž je, že stejnou funkci – tj. odesílání stránek na daný server – umí každá bookmarkovací/linkovací webová služba sloužící k ukládání URL článků včetně popisů apod.

Ty samozřejmě fungují na všech platformách, neexistuje nic jako omezení na daného výrobce technologie, která byla k vývoji takové aplikaci použita. Tím jsou myšleny pochopitelně služby, kterými to na webu jen překypuje: nejznámější Delicious.com nebo Google Bookmarks, české Jagg.cz, TopČlánky.cz, Linkuj.cz nebo Vybrali.sme.sk a kupa dalších. Všechny mají společného jmenovatele: něco málo přes jeden řádek dlouhý kód v javascriptu. Instalační soubor Červeného tlačítka má zhruba 1 MB a aby aplikace fungovala, je potřeba několik set megabajtů velký balík .NET Framework. Efektivní řešení.

Čert vem teď otázky vývoje doplňků pro jiné prohlížeče – pojďme k další, závažnější věci: „anonymitě“. Odesílání není anonymní a dokonce uživatele špehuje, o čemž v oficiálních materiálech není ani slovo.

Prohlídneme si, co prohlížíš a odkud

Co bylo při představení Červeného tlačítka zdůrazňováno, je zachování anonymity člověka, který web, „s nímž si neví rady“, nahlásí. Jak ale záhy zjistil Daniel Dočekal (Pooh.cz) a jak informovali i kolegové z redakce Technet.cz, aplikace odesílá více údajů, než je potřeba.

Tyto skutečnosti byly okamžitě zjištěny analýzou síťového provozu – kromě IP adresy počítače (která se samozřejmě dá použít k identifikaci člověka) se odesílá rovněž seznam dalších navštívených webových serverů. Vše jde na adresu web03.czi.cz/redButton/insert.asp, což je IP 195.250.147.210.

Nahlásí-li člověk nějaký webovou stránku, kromě ní je do soukromé společnosti CZI s.r.o. odeslán seznam dalších, předešle navštívených stránek – tento údaj tedy říká, co si prohlížíte, kde se pohybujete. Pokud se ptáte, proč seznam stránek, které navštěvujete, jde společně s IP adresou vašeho počítače zrovna do nějaké soukromé společnosti, pak společný jmenovatel je Pavel Vichter, figurující jak v projektu Červené tlačítko, tak i ve firmě CZI.

Aktualizováno: po dopsání článku Pavel Vichter vydal tiskové prohlášení, v němž se za problém omluvil. Nová verze Tlačítka již toto spywarové chování vykazovat nemá a jedinou odesílanou informací má být pouze nahlášena stránka.

„Zkušební verze aplikace byla spuštěna dne 9.2.2010 na stránkách www.cervenetlacitko.cz. Chyba aplikace – zobrazení předcházejících 4 stránek, které uživatel předtím navštívil – byla na základě upozornění ihned odstraněna. V tuto chvíli je již k dispozici nová verze, která odesílá pouze jedinou adresu ohlašované stránky se závadným obsahem. Za chybu se uživatelům a odborné veřejnosti omlouváme.“

Ostatní zúčastnění v projektu o této funkci, chybě, nevěděli. Policie o ostatní údaje nestála a nestojí a od projektu HorkáLinka.cz, jehož je Červené tlačítko součástí, bude žádat bližší informace.

Technet.cz uvedl následující:

„‚Není na místě, aby byla získávána jiná data než ta, která jsou relevantní pro případné další využití,‘ vysvětluje Kuchařík a dodává, že uživatel musí být srozuměn s rozsahem předávaných údajů.“

Ministr Kocáb pro server uvedl, že byl ujištěn, že program není určen a nijak nezjišťuje IP adresu uživatele.

K čemu to je?

Tlačítko nikoho před ničím neochrání. Sbírá pouze URL. Pokud se tedy dítě dostane na nějakou stránku, která není košér, a uvědoměle stránku nahlásí (pořád nechápu mechanismus, jak to dítě má poznat; 13letý kluk s děsem v očích nahlásí vyboulená prsa herečky?), nic se nestane. Stránka zůstane zobrazena. Dítě na ní bude pořád a kdykoli se na stránku může vrátit. Po kontrole operátorů, kteří nahlášené stránky prohlížejí a rozhodují, zda stránka neobsahuje nevhodný obsah (uf), bude věc maximálně dále nahlášena policii.

Další problém je, že program, resp. pokyny, mluví na uživatele anglicky. Doufejme, že výuka angličtiny je dnes již tak na vysoké úrovni, že to ani tomu nejmenšímu dítěti nezabrání v komunikaci.

Koordinátor projektu Pavel Vichter slíbil, že další verze bude ale umět automaticky udělat snímek obrazovky, aby bylo zachyceno, co dítě právě prohlíží a byl získán důkaz například z diskuse, na které může řádit pedofil. Snímek pak bude poslán na centrálu. Přimlouvám se, aby další verze uměla udělat snímek webkamerou, aby z výrazu tváře bylo zřejmé, jak moc je dítě nebo jeho rodič před obrazovkou zdrcen závadným webovým obsahem.

Já bych prosil drahé čtenáře, aby mně někdo vysvětlil, v čem je přínos tohoto projektu. Je zpráva taková, že rodiče neumějí vychovávat děti, nezvládají je a je potřeba zásahu třetí strany? S dětmi nemluvíme, netrávíme s nimi čas a nejsme jim schopni vysvětlit, s čím se můžou potkat, proto to necháme na někom jiném? Pohlavky se snažila zakázat Kocábova předchůdkyně Džamila Stehlíková, od počítače je jinak než směrnicí asi neodeženeme? Co je pro děti vhodné a co ne, necháváme na vyšší autoritě, a děti nabádáme, aby žalovaly, přičemž nemohou chápat, co žalovat mají.

Celý projekt jde vlastně jaksi s křížkem po funuse. Rozšíření podobného rázu (a daleko vyspělejších) existuje několik, namátkou pro Firefox existuje rozšíření WOT (Web of Trust) s desítkami milionů záznamů. Podobných filtrů, nastavení rodičovských kontrol a všeho možného je spousta.

Různý jiný software vaše děti skutečně ochrání lépe než takto impotentně pojatý projekt, který nedělá nic jiného, než že jen sbírá adresy na základě udání a ty pak posílá policii. Samotné operační systémy, síťové prvky a podobně umožňují nastavit, na co se děti dívat smějí nebo ne. I přes techniku: nejlépe děti ochráníte sami…

A tak milé děti, ne aby vás napadlo nahlašovat blogy vašich kamarádů, stránky škol, profily spolužaček nebo moje články.

Oldřich Klimánek, Scinet.cz pro DSL.cz