Když naše Slunce vzniklo, nebylo jedinou hvězdou v okolí. Podle nové studie bylo Slunce součástí dříve existující hvězdokupy se stovkami až tisíci členy.

Astrofyzici se domnívají, že přinejmenším jedna z hvězd ve skupině explodovala coby supernova. Tato skutečnost nahrává myšlence, že kolem jiných hvězd může existovat celá řada planet, jelikož naše sluneční soustava přes nepřízeň prostředí nakonec také vznikla.

„My víme, že většina hvězd v naší galaxii se rodí ve hvězdokupách,“ řekl pro Space.com Leslie Looney z University of Illinois. „Teď rovněž víme, že nově vzniklé sluneční soustavy se nejenže rodí v těchto hvězdokupách, ale mohou ustát i výbuch supernovy. To naznačuje, že planetární systémy jsou nesmírně odolné a mohou se vyskytovat běžně třeba i v těch nejbouřlivějších hvězdných jeslích.“

Vědci se dopátrali k tomuto závěru poté, co zkoumali meteority, fosilní pozůstatky z dob, kdy sluneční soustava byla ještě v plenkách. Soustředili se zejména na obsah radioaktivních izotopů železa.

Na základě těchto studií zjistili, že před 4,6 miliardami let, když se naše Slunce začalo formovat, relativně blízko něj vybouchla supernova. Původní hvězda byla asi dvacetkrát hmotnější než Slunce.

Hvězdokupa skládající se z tisíců hvězd se rozpadla už před několika miliardami let v důsledku slabého gravitačního působení, tvrdí tým vědců. Jednotlivé hvězdy se prostě „rozutekly“ do vesmíru. Proto naše Slunce vypadá jako „sirotek“, vysvětluje Looney.

Známá otevřená hvězdokupa Kuřátka

Výsledky nové studie se také dotýkají života na jiných planetách v cizích slunečních soustavách, říká Looney, protože v hvězdokupách se rodí většina hvězd.

„Jestliže Země vznikla v nehostinném prostředí hvězdokupy, v prostředí se zvýšeným zářením a zvýšenými gravitačními účinky, potom většina hvězd také může mít planety. Planety, na kterých se může vyvinout život,“ říká Looney.

Astronomové by tak nyní měli věnovat pozornost otázce, jak planety ve hvězdokupách vznikají, říká. „Planety mohou vznikat mnohem snadněji, než jsme si mysleli.“

Izotopy a supernovy

Když staré masivní hvězdy explodují jako supernovy, uvolňují do okolního prostoru radioaktivní izotopy, které se promíchávají s plynem a prachem mlhoviny, ze kterého vznikají hvězdy a planety. V případě naší sluneční soustavy to znamená, že některé izotopy uvízly v prastarých horninách, ze kterých se zformovala sluneční soustava. Meteority nalezené na zemském povrchu proto obsahují známky izotopů vzniklých při explozi supernovy.

Vědci zjistili, že supernova se od naší soustavy mohla nalézt ve vzdálenosti od 0.32 do 5.22 světelných let.

„Supernova byla nepředstavitelně blízko,“ říká Brian Fields. „V době, kdy vybouchla, se naše sluneční soustava teprve utvářela.“