Zpomalené Windows, přehřáté notebooky a nešťastný uživatel, jehož ještě obtěžují vyskakovací okna na zakoupení plné verze nějakého programu. Řeč je o OEM softwaru: nové notebooky nebo značkové desktopy se staly nejen hlavním tahounem prodejnosti Windows, ale i reklamní plochou pro další spousty programů. Co s tím?

Když jsem ke konci dubna napsal článek o zavedení nového represivního protipirátského opatření ve Windows, otázkách kolem jejich cen a prodejnosti, čtenáři na DSL.cz rozpoutali vášnivou debatu (Proč Microsoft straší české piráty?). Přesto se však vůbec nepozastavovali nad jednou do očí bijící skutečností: že drtivou většinu licencí Windows si uživatelé nekoupí „dobrovolně“, ale že jim je vnucena společně s počítačem. Na první pohled to sice vypadá jako dobrá služba pro koncového zákazníka, na druhou stranu jsou s takovým modelem spojeny i problémy.

Třeba uživatelé jiných operačních systémů mohou namítnout, že jsou tím znevýhodněny ostatní konkurenční platformy, ke kterým není tak snadný přístup jako k Windows. Linux či nějaká varianta BSD se sice dá stáhnout zdarma z internetu nebo zakoupit v eshopu, nicméně takový způsob distribuce je oproti OEM Windows, které jsou na většině nových počítačů, naprosto nekonkurenceschopný.

Na obranu Microsoftu se ale sluší říct, že ještě „drsnější“ způsob distribuce svého systému si zvolila společnost Apple. Její operační systém Mac OS X je totiž vázán výhradně na „železo“ této společnosti. Tedy na počítače, které nesou logo Apple, ono slavné jablíčko. Mac OS X si nemůžete koupit vedle v obchodě a doma nainstalovat na disk svého PC. Kromě toho byl tento systém donedávna určen jen pro zvláštní skupinu procesorů: PowerPC ― jde o zcela jinou architekturu, než u Intel x86/AMD x86-64, které se nacházejí v počítačích většiny z vás. Když v roce 2006 Apple přešel na procesory společnosti Intel, někteří uživatelé se domnívali, že Mac OS X se tak otevře větší základně uživatelů, vlastně všem s klasickými PC postavenými na Intelu. Ale tohle byl omyl. Mac OS X totiž pořád zůstává vázán na počítače Apple, a to kvůli speciální hardwarové ochraně (a Mac OS X ani nepoužívá BIOS, ale pokročilejší EFI), třebaže hardware je prakticky totožný s tím, který se objevuje v podstatně levnějších PC.

Trpí i samotné Windows a jejich pověst

Ve skutečnosti se můžete setkat se dvěmi verzemi OEM Windows: za prvé si už můžete koupit „čisté“ instalační CD/DVD v některém z obchodů s výpočetní technikou (nemáte však nárok na technickou podporu ze strany Microsoftu), za druhé ― což je právě ona častější situace ― se k vám dostává v už předinstalované podobě při koupi nového počítače. A zde je ta nepříjemná věc, která poškozuje vlastně i samotné Windows.

Předinstalovaný systém je „vylepšen“ spoustou dalšího softwaru: zkušebními verzemi vypalovacích aplikací, kancelářských programů, antivirů, antispywaru, her apod. Kromě těchto reklamních artiklů, jimž za pár měsíců vyprší platnost a pak obyčejného uživatele jen otravují svými hlášeními, systém bývá doslova zaplaven různými naprosto zbytečnými utilitami, které sice slibují zjednodušení práce, starost o napájení, procesor, klávesnici, touchpad, nastavení obrazovky, multimédia, internet a spoustu dalších věcí, ale v drtivé většině případů je opak pravdou: systém jako celek je díky tomuto tzv. crapwaru hodně zpomalený, start Windows trvá nesnesitelně dlouho, dochází k pádům aplikací nebo dokonce celého systému, něco v systému nemusí fungovat tak, jak by mělo, nebo správně nefungují nově nainstalované aplikace, dochází k nadměrnému zatěžování procesoru, zbytečnému plýtvání operační pamětí RAM, v případě notebooku nadměrně funí větráček, snižuje se výdrž baterie… a ve výčtu bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Právě crapware může z velké části za rozhořčené reakce na Windows Vista, jejich nároky a rychlost.

Někteří počítačoví výrobci se svých softwarových vylepšení nechtějí vzdát, jiní nabízeli možnost jejich odstranění, ale za poplatek ― taková nabídka přišla třeba ze strany Sony, která po zákaznících chtěla 50 amerických dolarů za to, že crapware na noteboocích nebude nainstalován. Po vlně nevole, která se z řad zákazníků vzápětí zvedla, Sony od požadavku u některých modelů ustoupila. Crapware je totiž pro výrobce počítačů skvělým zdrojem příjmů ― například u počítačů společnosti Dell měl zisk z crapwaru v roce 2007 činit zhruba 60 dolarů na počítač ―, takže je pochopitelné, že chybějící příjmy se musejí nahradit jinak.

Počítače bez Windows?

Když v září loňského roku soud v Lucemburku potvrdil trest pro Microsoft za porušování pravidel hospodářské soutěže EU, odpůrci Microsoftu a jeho cenové a licenční politiky jásali a vycítili, že Microsoft bude po takové ráně ještě zranitelnější (to se vlastně potvrdilo později, když mu Evropská komise uštědřila ještě vyšší pokutu). A tak se ozval Globalizační institut (Globalisation Institute), že by rád viděl, aby Evropská komise v EU zakázala prodej počítačů s předinstalovanými operačními systémy. Těžko říct, jak na tento návrh EK reagovala, ale v takovém smyslu, v jakém byl návrh formulován, by znamenal i zákaz prodeje počítačů Apple a všech dalších PC i s OEM verzemi Linuxu.

Tento scénář se ale ukazuje jako jediný možný ve snaze Evropské komise snížit podíl Windows na evropském trhu, o což se vlastně EK v čele s Neelie Kroesovou snaží, třebaže jsme neslyšeli, jak by toho chtěli dosáhnout. Zákaz OEM Windows na počítačích by to opravdu vyřešil, ale reakce výrobců počítačů, kteří z OEM Windows samozřejmě profitují, by se asi Neelie Kroesové vůbec nelíbila.

Pomůcka pro nespokojence

Na závěr si neodpustím jeden tip, který by se některým z vás při boji s crapwarem mohl hodit. A sice upozorním na program The PC Decrapifier (což by se, s prominutím, dalo přeložit jako odsračkovač), který z předinstalovaných Windows odstraní všechen známý crapware.

A co vy? Vadím vám OEM Windows a na ně vázaný software dalších výrobců?