Stephen Wolfram (vpravo ve světlé košili) se spolupracovníky / foto: Megan Bearer, Wolfram|Alpha Blog

Světoznámý vědec, autor řady důležitých prací, i kontroverzních myšlenek hrajících na nervy mnohých matematiků a fyziků – ale také úspěšný podnikatel, zakladatel firmy Wolfram Research, v níž se vyvíjí sofistikovaný matematický systémem Mathematica. Zázračné dítě, ale podle jiných také člověk s nezměřitelným egem, v jehož žáru jako papír v okamžiku shoří i ego Rathovo. Takový je Stephen Wolfram, jenž v posledních měsících vzbuzuje zájem médií kvůli průlomové online službě Wolfram|Alpha, výpočetnímu systému odpovídající na dotazy položené v lidském jazyce.

Na webu časopisu New Scientist vyšel před pár dny s ním rozhovor. No, rozhovor to vlastně ani nebyl – citovaných vět v článku moc není, kdoví, zda se Wolfram po chvíli sám nezvedl a neodešel.  Mimochodem díky patří jednomu čtenáři, který nás na článek upozornil přes Twitter – New Scientist už totiž nějakou dobu v rámci zdraví nesleduju a nevybíráme z něj už ani žádné informace pro Scinet.cz. Důvod je jednoduchý a záhy ho vysvětlí i Stephen Wolfram.

Jde to s vámi z kopce

David Cohen z redakce New Scientist se se Stephen Wolframem setkal v jedné hospodě v městě Concord ve státě Massachusetts, kde Wolfram bydlí. „Váš časopis jsem si začal předplácet, když mi bylo osm,“ zalichotil novináři. Radost Cohenovi však dlouho nevydržela. „Všiml jsem si, že před pár lety to s vámi začalo jít z kopce. Došel jsem k závěru, že pokud je o něčem v New Scientist článek, pak to musí zákonitě o nějakém nesmyslu.“ A tak Wolfram vlastně vysvětlil, proč ani pro nás už New Scientist není zdrojem kvalitních informací…

Nový přístup k vědě

Řeč se nevyhnutelně musela stočit k Wolframově veledílu – knize New Kind of Science (NKS), Nový druh vědy, v níž popisuje mechanismy a potenciál buněčných automatů, jednoduchých počítačových programů řídících se malým množstvím instrukcí (viz článek na Wikipedii, anglicky). Ačkoli Wolfram nestál u zrodu buněčných automatů – jejich historie sahá až do 40. let 20. století a je do ní zásadně zapleten i slavný John von Neumann –, myšlenka jednoduchých programů, které se samy vyvíjejí a dávajících život řadě objektů a jevů, jej však uchvacovala od mládí. Sám do tohoto odvětí vědy přispěl řadou důležitých poznatků a pomocí buněčných automatů se mu povedlo nasimulovat chování i velmi složitých systémů.

Wolframovi a jeho týmu záleží, co se o jejich práci píše na Scinet.cz ;-) / foto: Megan Bearder, Wolfram|Alpha Blog

Wolfram si proto myslí, že v jejich řeči lze popsat celý vesmír – za myšlenky točící se kolem „digitálního kosmu“ a fundamentálních zákonů popsatelných jednoduchými programy si však od mnoha matematiků a fyziků vysloužil kritiku. Nicméně si stojí za svým a hájí se slovy, že matematika trpí zásadními omezeními, v důsledku čehož konvenčním přístupem k přírodním vědám nebudeme nikdy s to odhalit tu nejfundamentálnější pravdu vesmíru. Že se toto mnohým vědcům zdá přitažené za vlasy, Wolfram ví – dle něj to je prostě tím, že NKS nebo vůbec celá oblast buněčných automatů zasahujících do fundamentální fyziky a vod matematiky je pro ně stále příliš velkým soustem.

„Chce to čas, než z NKS vzejde něco dalšího. Možná to bude trvat deset dvacet let. (…) Chci nalézt fundamentální teorii fyziky,“ říká sebevědomě.

Malá vsuvka: buněčné automaty fascinují i další známé vědce. Jednou z takových slavných postav fyziky je Gerard ‚t Hooft, nositel Nobelovy ceny. V nedávném článku (nedávno doplněném, jinak původně vydaném v roce 1993) Dimensional Reduction in Quantum Gravity představil další pojítko mezi světem automatů a fyziky – pomocí buněčných automatů se snaží popsat podhoubí vesmíru, přičemž tvrdí, že automaty by měly zaručovat, že kvantová propletenost částic je deterministická. Viz arXiv:gr-qc/9310026v2.

Kdo je Stephen Wolfram

Stephen Wolfram se narodil v roce 1959 v Londýně. Už jako dítě mu lidé říkali „malý Einstein“. V 13 letech dostal stipendium na Eton College, ve 14 letech napsal svou první knihu věnovanou částicové fyzice, v 15 letech první vědecký článek. V 17 letech promoval na univerzitě v Oxfordu a časopis Nuclear Physics vydal jeho vědeckou práci. O pouhý rok později napsal článek na téma vzniku těžké kvarku ― ten byl citován mnoha vědci po celém světě. A za další dva roky, když mu bylo 20 let, získal doktorát (PhD) z teoretické fyziky na slavném CalTechu (Kalifornském technickém institutu), kde následujících pár let zůstal pracovat.

Věnoval se zejména výzkumu fyziky vysokých energií, kvantové teorii pole a kosmologii. Od roku 1973 začal počítače používat k vědeckému simulování a stal se jedním z hlavních průkopníků, kteří se zasloužili o rozvoj této oblasti. Už v roce 1978 se vrhl na vývoj prvního moderního počítačového algebraického systému SMP (Symbolic Manipulation Program), který v roce 1981 uvedl na trh.

Roku 1980 jej pohltil výzkum buněčných automatů a věrný jim zůstal dodnes. Již v raných pracích přišel s mnoha klíčovými objevy, které našly uplatnění v řadě oblastí lidské činnosti. Od mládí se drží myšlenky, že buněčné automaty (jednoduché programy/struktury, které se samy vyvíjejí) mohou posloužit k vytvoření matematického modelu objektu libovolné složitosti (i celého vesmíru).

Tahanice s vedením univerzity o duševní vlastnictví systému SMP (autorská práva, patenty) vyvrcholily tím, že Wolfram z univerzity odešel a v roce 1983 nastoupil na Institut pro pokročilá studia v Princetonu. Tam pokračoval ve výzkumu buněčných automatů, kde spolupracoval i proslulým fyzikem, nositelem Nobelovy ceny Richardem Feynmanem.

V roce 1986 z Princetonu odešel a nastoupil na University of Illinois, kde založil své vytoužené Středisko pro výzkum komplexních systémů (to se snažil založit už v Institutu pro pokročilá studia v Princetonu, leč bezúspěšně; od plánů jej odrazoval i Richard Feynman).

Pro svou práci ale potřeboval sofistikovaný počítačový nástroj, který by pomáhal ve výzkumu: pustil se tedy do vývoje dalšího matematického softwaru, který vydal ihned po odchodu z akademické půdy v roce 1988. Na svět se dostala první verze programu Mathematica, pokročilý matematický systém, který se brzy stal světově uznávaným nástrojem pro výpočty a modelování napříč všemi obory vědy. V roce 1987 založil firmu Wolfram Research, jež kromě Mathematicy vyvíjí i další aplikace pro vědecké účely. Stephen i po letech zůstává jejím hlavním vlastníkem. Ve společnosti však nepůsobí jen jako její prezident a výkonný ředitel, ale také jako hlavní vývojář a osobně dohlíží na všechny aspekty jádra systému Mathematica.

Wolfram Alpha. Centrální mozek lidstva, Scinet.cz

Páteční výlety do světa obyčejných

Že Wolframovo ego není malé, jak už někteří dosvědčili a jak se můžete přesvědčit třeba i na jeho stránkách, Stephen redaktorovi dokázal, když řekl, „Když nejsem s to něco pochopit, pak se patrně snažím porozumět něčemu, co smysl nedává.“

Při práci na své knize a výzkumu buněčných automatů se na deset let zavřel doma. „Tehdy jsem udělal něco trošku bizarního v tom, že jsem si řekl, že se nebudu zabývat okolním světem. Musel jsem se soustředit.“ I dnes má prakticky jeden koníček – kino. „Obvykle v pátek večer chodím do kina sledovat braky. Já se na to dívám jako na způsob, jak zůstat v kontaktu s okolím a jak zjistit, co se obecně ve světě děje.“

Že je sám posedlý informacemi a jejich zpracováváním, dokázaly záhy, když vedle diktafonu novináře položil diktafon svůj. Svěřil se, že většinu života si pečlivě dokumentuje (jak je patrné z jeho webových stránek, viz výše). Těžko tomu věřit, ale dobrovolně používá i keylogger, program, který zaznamenává všechno, co píše na klávesnici. Toho používá už dvaadvacet let. „Každý den dostávám e-mail, který mi řekne, kolik úderů jsem udělal minulý den v jednotlivých aplikacích. Je to zajímavé.“ A dokonce si ani nemyslí, že by tím mohl ohrozit své soukromí – domnívá se, že brzy to bude u počítače dělat každý.

Na otázku, zda ho někteří kolegové fyzici a matematici zklamali svým chladným přístupem k jeho myšlenkám o vesmíru a buněčných automatech, řekl, že o vědcích měl patrně vyšší mínění, než si zasloužili.

Wolfram|Alpha vám to spočítá

Z dílny Stephena Wolframa nedávno vyšel zcela nový typ „vyhledávače“ – Wolfram|Alpha ale není to internetový vyhledávač v pravém slova smyslu. Na rozdíl od nich totiž na dotazy nevrací seznam webových stránek a dokumentů, v nichž se hledaná klíčová slova vyskytují, ale přímo podává odpověď. Srdcem systému je Wolframův software Mathematica. Ve spolupráci s ohromným množstvím vstupních dat z dostupných databází pak pro dotazy položené v lidském jazyce – které překládá do jazyka strojů tak, aby s nimi bylo možné provádět výpočty – počítá odpovědi. Ve zkratce řečeno, zatímco obyčejné webové vyhledávače vám dají odpověď na otázku, na níž už někdo odpověděl, musel odpovědět, Wolfram|Alpha vám odpoví i na to, na co ještě nikdo odpověď nenapsal.

O Wolfram|Alpha více v článcích:

• Wolfram Alpha. Centrální mozek lidstva
• Revoluce ve vyhledávání informací. Výpočetní systém Wolfram|Alpha spuštěn