Roku 1989 svět vítal převratný objev studené fúze, objev, který sliboval vyřešit problémy s energií na celé planetě. Měl totiž sloužit coby nevyčerpatelný zdroj energie. Následující experimenty, při kterých chtěli vědci údajné úspěchy ověřit, ale selhaly. Nic jako studená fúze se v laboratořích neobjevilo. Většina vědců tak kontroverzní koncept zavrhla a studená fúze zamířila na propadliště dějin.

Nyní, jak se zdá, ale asi zaznamenává svůj návrat. Neříká se jí ale původním jménem. Raději se hovoří o jaderných reakcích při nízkých energiích. Ti, kteří vytrvali a dále hledají způsob, jak tyto reakce za pokojové teploty provést, říkají, že i ostatní vědci by studenou fúzi pořád měli brát vážně a měli by pravidelně co několik let výsledky získané na tomto poli společně zkoumat. Prý jsou k tomu dobré důvody. Údajně totiž existují rigorózní experimentální data, která lze znova prověřit.

Proto se Americká chemická společnost rozhodla uspořádat sympózium s názvem Nové energetické technologie. Na něm vystoupila řada vědců, kteří o možnostech a problémech studené fúze debatovali pět dní.

Jeden z autorů původní studie z roku 1989 Martin Fleischmann a jeho kolega Melvin Miles tvrdí, že mají nový důkaz o přebytku tepla ze studené fúze. Tento přebytek byl totiž v roce 1989 ostatními vědci označen za chybu v kalorimetrických systémech a nebyl tak pro ně projevem funkčnosti studené fúze. Fleischmann ale pořád stojí za svým tvrzením a dokládá ho novými výsledky.

Podle všeho ale toto setkání mezi ostatními vědci, kteří studenou fúzi odmítají, nevyvolalo nijak velký ohlas. Každopádně zainteresování odborníci na toto téma slibují, že budou i nadále pokračovat v práci a že světu kouzlo studené fúze jednou představí v plné kráse.