Jestli někdo ví lépe než já, co potřebuji v počítači a co chci, mýlí se. A nevyžádanými a obtěžujícími softwarovými nesmysly netrpí jen uživatelé, ale i Windows. Však i Microsoft má už crapwaru dost…

Za posledních několik týdnů jsem měl v rukou více nových počítačů než za pár minulých let dohromady. Lidé v mém okolí začali jak zběsilí nakupovat notebooky a netbooky, které než se dostanou k majiteli, spočívají pár dní u mě na stole. Některé stroje byly bez operačního systému – na ty přišel Linux (sic!) –, jiné měly předinstalované Windows Vista a XP. Tolik jen pro základní informaci.

Pro běžného uživatele, hlavně začátečníka, je bezesporu daleko lepší a pohodlnější, když dostane počítač s připraveným systémem – ať už s některou linuxovou distribucí plnou programů a obohacenou o aplikace jako Skype a hlavně Flash Player a kodeky pro multimédia, nebo od výroby předinstalovanými Windows.

Na rozdíl od „holých“ Windows obsahují důležité aktualizace (hlavně poslední servisní balík), základní software a hlavně ovladače k hardwaru. Kdo má krabicovou verzi Windows, totiž dobře ví, že přivést systém od čisté instalace do použitelného stavu dá docela dost práce a pro laika je tento úkon zemí zapovězenou. Stáhnout poslední servisní balík, během jeho instalace dlouze čekat, poté nechat Windows znova aktualizovat, najít a nainstalovat všechny ovladače k zařízení, od grafických a zvukových karet, přes síťové komponenty až k čtečce karet atd. atd.

Ovšem už přestávám věřit vlastním očím, co někteří výrobci počítačů jsou schopni do Windows přidat: Řada z nich do Windows lepí tolik bloatwaru, crapwaru a cripplewaru, že z takto zprzněných Windows udělat použitelný systém dá paradoxně ještě více práce než provést čistou instalaci systému i s dalšími zmíněnými procedurami. Lidé se pak diví, že jim zmrzačené Windows padají, vlečou se, vše jim trvá neúměrně dlouho a baterka laptopu vydrží jen část doby udávané výrobcem.

Než přejdu k ucelenějšímu povídání, neodpustím si povolit ventil:

Kdo prokristapána potřebuje 30denní zkušební verzi antiviru? A když ještě mluví anglicky? Některé antiviry jsou vůbec zábavou na dlouhé zimní večery a dlouhé letní dny. Leží vedle mě notebook s natolik perfektním antivirem, že neodolám a asi si ho objednám i já: Centrum zabezpečení Windows Vista hlásí počítač v ohrožení, zmíněný antivir, na který hledím, podle Windows vlastně neexistuje. Snaže se antivir povolit, odpovídám na otázku Windows, zda ho opravdu chci povolit, a zjišťuju, že po potvrzení povolení Centrum zabezpečení hlásí, že Windows jsou kvůli chybějící antivirové ochraně v nebezpečí. Zacyklili jsme se. Jakákoli následující snaha o práci s antivirem končí chybovým hlášením o nezdařené inicializaci aplikace a konfliktu v paměti. Kdo by si po této zkušenosti takto úžasný balík pro zabezpečení Windows neobjednal.

Ale teď už k systematičtějšímu povídání.

Obecně vzato existuje několik skupin předinstalovaného softwaru v OEM Windows na nových počítačích.

• Ovladače a nástroje pro přítomný hardware,
• užitečný software pro nejčastější úkony,
• potenciálně užitečný software, záleží na vašem rozhodnutí,
• zbytečný, reklamní, otravný a často kontraproduktivní software.

Do první skupiny patří nezbytná základní softwarová výbava obsluhující hardwarové vybavení počítače, tj. nástroje pro hardware společně s ovladači. Tento typ softwaru s OEM Windows je důležitý pro každého uživatele, i když i tady bychom našli různé zbytečnosti, většinou totiž bohatě postačí samotný ovladač. Ale budiž.

Druhá skupina přibalených programů většině uživatelů ulehčuje práci v tom, že by si je stejně museli stáhnout (kdyby vůbec věděli co). Výtky mohou mít pokročilejší uživatelé, kteří program A nepoužívají a raději volí program B. Mezi takové užitečné aplikace patří třeba Adobe Reader pro prohlížení souborů ve formátu PDF (náhradou B může být svižnější Foxit Reader), programy pro vypalování/zálohování CD/DVD (jde-li o funkční a časově neomezenou kopii), rozličné programy pro přehrávání multimédií, hlavně DVD disků nebo programy pro komunikace jako Skype a i sada Windows Live (Messenger, Mail, Fotografie, Writer). [Malé osobní pozorování: vtipně působí fakt, že i můj netbook obsahuje WinDVD – jaká to smůla, že netbooky nemají DVD mechaniky.]

U třetí skupiny to už trošku začíná skřípat. Striktně vzato by asi řada z vás některé aplikace z druhé skupiny přeřadila do třetí a naopak… Ale aspoň pár příkladů. Google Desktop – je to rychlý a užitečný pomocník pro indexování obsahu disku (v okamžiku pak najdete jakýkoliv obsah a příslušný soubor), ale docela náročný na systémové prostředky. Proces indexování „žere“ docela dost výkon procesoru i operační paměti a vytvořené datové soubory si pak ukousnou několik gigabytů z vašeho disku. Problémem je i to, že takové objemné soubory rychle podléhají fragmentaci, což snižuje výkon disku, tudíž i odezvu systému.

Letem světem pak můžeme jmenovat i různá „vylepšení“ pro Internet Explorer, nástrojové lišty (Google Toolbar, Windows Live Toolbar) a „utility“ od výrobce daného počítače (správa WiFi sítí, správa napájení, rotování/rozdělování obrazovky, aktualizační nástroje toho a onoho, …). Odtud je kousek k poslednímu stupínku, „prasoprogramům“:

Čtvrtá skupina je pro uživatele naprosto zbytečná a obtěžující a přináší problémy. Do ní spadají všechny zkušební verze softwaru pro zabezpečení, kancelářské nástroje, grafické nástroje a jiné ryze reklamní programy, které vás po chvilce používání nebo několika spuštění budou obtěžovat vyskakujícími okny s upozorněním, že je čas platit – a pro vaše pohodlí nemusíte dělat nic víc než do políček zapsat údaje z platební karty. A tak se dotěrných upozornění zbavit.

Programy z třetí a čtvrté skupiny mají společné rysy:

• Jsou potenciálně nebezpečné, a to jak ve smyslu možnosti napadení systému (hlavně různé aktualizační nástroje využívající ActiveX), tak i co se konfliktů s jiným softwarem a hardwarem týče.
• Zatěžují procesor, operační paměť, disk (záleží na typu aplikace).
• Negativně ovlivňují start Windows (i několikaminutové prodlevy).
• Dají se přitom nahradit plnohodnotným a bezplatným softwarem dle chuti uživatele.

Nepochybuji o tom, že pokročilejší uživatel si s takovými otravnými aplikacemi umí do určité míry poradit; spustí msconfig nebo nainstaluje Autoruns, v němž se vyřádí a automatické spuštění různých nesmyslů zakáže a naprosté nepotřebnosti odinstaluje, ale ne vždy je taková procedura přímočará a bezproblémová. Příběhů, kdy kvůli vadnému zkušebnímu antiviru uživatel už ani nespustil Windows, znám ze svého okolí víc než dost. Krom toho i sebevíc „vyčištěné“ Windows nejsou ani náhodou takové jako „od přírody“ nahé Windows.

Jasně, reklamy v podobě zkušebních verzí programů zaručují počítačovému výrobci dodatečný příjem (jeho výše se různí, pohybuje se hladinách desítek dolarů na počítač – Sony za „odprasení“ předloni žádala 50 dolarů a Dell měl z crapwaru příjem 60 dolarů na zprzněný kus železa). Ale proč by to měl odnést zákazník? Proč zpomalovat nové počítače (a to zásadní měrou!), jejichž hardware by měl mít zcela jiné využití než n-minutové nahrávání předinstalovaných aplikací? Proč musí uživatel spousty hodin trávit odinstalováváním crapwaru, úpravou registrů Windows, různých části Internet Exploreru a ještě navíc řešit závažné bezpečnostní otázky kvůli polofunkčním či zcela nefunkčním antivirovým a antimalwarovým řešením?

Když jsem v roce 2000 kupoval desktop, byly na něm Windows ME (pšš) i zkušební software – ale tehdy se to ještě dělalo jinak. Tehdy se to dělalo slušně. Za prvé, i když jsem počítač dostal s předinstalovanými Windows, výrobce mi předal plnohodnotné instalační CD (nikoliv recovery disk pro zotavení…) s čistými Windows a – za druhé – do krabice mi přibalil několik CD s demo verzemi softwaru: s kancelářským softwarem, několik herních titulů, účetní program, učební jazyků a CD s plně funkčním antivirem s předplatným na jeden rok. Samozřejmě na dalším CD byly systémové pomůcky a ovladače pro hardware. Raději kupu CD se softwarem, který si můžu nainstalovat, než den dva tři zabitý odlaďováním a čištěním počítače a řešením problémů s crapwarem.

Crapware se ale nelíbí ani Microsoftu. Říkal jsem to už kdysi a budu to říkat stále: Windows Vista nejsou špatný systém, jak jej mnozí vykreslují. Tím se míní hlavně jejich „pomalost“ ve smyslu špatné odezvy při práci s okny, pomalé spouštění systému a další věci. Nepochybně Windows Vista mají své mouchy, Microsoft se z nich při vývoji Windows 7 už poučil (jak v čem), ale přesto přese všechno jejich špatná pověst je dána spolu souvisejícími faktory: 1. Drtivá většina licencí Windows je OEM (> 95 %), 2. „OEM Windows = Windows + … + Crapware – podpora MS“.

Aby Microsoft tomuto problému předešel, před několika měsíci oznámil, že se bude snažit dohlížet na to, aby výrobci počítačů nové Windows 7 crapwarem příliš nezatěžovali. Zásah Microsoftu do chování výrobců ovšem nemůže a nebude příliš velký, ale jistá pravidla přinese (více v článku Microsoft nechce Windows 7 zpomalovat crapwarem).

Nechtějí-li výrobci dodávat software na dodatečném DVD, ať distribuci dodatečného softwaru vyřeší elegantněji – když už žijeme v době broadbandu, ať po spuštění Windows je třeba na ploše ikona „Prémiový software pro vás“ a my si pak vybereme, že to a tamto si stáhneme a vyzkoušíme, ale ať nás už nemučí záplavou nevyžádaných programů psaných horkou nití.

Až si k vám jednou přijde někdo z Dellu, Aceru, Sony nebo jiné firmy koupit auto, do volantu jim zapíchněte vidle, na sedadlo hoďte natržený pytel cementu, na střechu postavte míchačku a za auto zapřáhněte bagr – s tím, že po 30 dnech si pro něj přijedete. A popřejte jim pohodlnou a rychlou cestu. Budou šťastní. Vždyť díky vašemu partnerství s dalším podnikem dostali k autu tolik užitečných věcí.