Nová studie ukazuje, že zatím nejsilnější výbuch supernovy, který kdy astronomové pozorovali, možná nastartoval proces související s antihmotou. Vědci se domnívají, že to může být velice vzácný příklad, jak skomírají ty nejstarší hvězdy ve vesmíru.

Enormně silný výbuch supernovy s označením SN 2006gy astronomové zaznamenali 18. září loňského roku. Ihned jim bylo jasné, že je něčím výjimečný.

Podle prvních analýz se soudilo, že za explozí stojí bílý trpaslík, relikt po gravitačně zhroucené hvězdě, který vrazil do jádra nafouknutého hvězdného rudého obra.

Vědci z týmu vedeného Nathanem Smithem z Kalifornské univerzity v Berkeley se ale domnívají, že došlo k něčemu ještě exotičtějšímu. Podle nové studie to vypadá, jako by velice hmotná hvězda došla svému konci velice podivným způsobem, při kterém docházelo k produkci antihmoty.

Vědci ke studii využili pozorování ve viditelném světle a infračerveném oboru spektra z Lickova teleskopu z Mount Hamiltonu a rentgenová měření z vesmírného teleskopu Chandra.

Podívejte se na animaci, na které jsou ukázány pohledy na SN 2006gy na různých vlnových délkách

Exploze supernovy SN 2006gy byla stokrát energetičtější než ostatní typické exploze, takže podle vědců je nemožné ji vysvětlit pomocí málo hmotného objektu, jakým je bílý trpaslík, a to ani tehdy, pokud by se opravdu s jádrem rudého obra srazil.

Podle současných představ šlo o výbuch enormně hmotné hvězdy, která měla původně hmotnost odpovídající 150 Sluncím. Podle obvyklých modelů tytu hvězdy po gravitačním kolapsu končí v podobě černé díry, ale poslední dobou se začíná spekulovat, že ty obzvláště masivní hvězdy by na konci svého života mohly být rozcupovány na kousky v důsledku exotického procesu, tzv. párové nestability.

Podívejte se na animaci párové nestability

Při ní se pod obrovským tlakem a teplotě mění fotony, částice světla, na páry elektronů a antičástice elektronů, tzv. pozitronů. To způsobuje náhlý pokles tlaku a hvězda se stává nestabilní, začíná se smršťovat a nakonec exploduje a roztrhá se na kousky. Obrovské množství energie, která se při tomto procesu uvolní, by podle vědců právě mohla vysvětlit enormní jasnost supernovy SN 2006gy.