Mezinárodní tým astronomů našel binární pulsar, který se ale chová nějak divně. Liší se od všech známých soustav. Podle vědců je možné, že jde o vůbec první systém složený ze tří těles.

Pulsary jsou rychle rotující neutronové hvězdy, které podobně jako majáky vydávají v pravidelných intervalech ― rádiové ― záření. Často se vyskytují v párech s dalším objektem, a v takovém případě hovoříme o binárním pulsaru.

David Champion z Australia Telescope National Facility se svými kolegy pomocí radiového teleskopu Arecibo v Portoriku studoval pulsy binárního pulsaru označovaného jako PSR J1903+0327, který leží v disku naší galaxie. Mimochodem Champion se svým týmem ho sám objevil v roce 2005.

Rádiové pulsy tohoto objektu zasahují Zemi každé 2,15 milisekundy. Tým jej studoval více než rok a půl a podle výsledků je dráha v systému velice excentrická (výstřední, eliptická). Tato skutečnost je velice překvapivá, protože binární pulsary s periodami kratšími než 10 milisekund ― tzv. milisekundové pulsary ― mívají skoro přesně kruhové dráhy. Další zvláštností je, že třebaže milisekundový pulsar ve všech známých binárních systémech je doprovázen vždy bílým trpaslíkem, v tomto případě dělá pulsaru společnost hvězda podobná našemu Slunci.

Ačkoliv o binárních pulsarech toho vědci dopodrobna nevědí zas tolik, obecně se domnívají, že milisekundové pulsary vznikají z binárních systémů složených z masivní hvězdy (s hmotnosti vyšší než osminásobek hmotnosti našeho Slunce) a hvězdy podobné našemu Slunci. Větší hvězda svůj život završí v podobě supernovy, exploduje a zůstane po ni jen neutronová hvězda, jež se kolem vlastní osy neotočí dříve než za 10 milisekund, přičemž oběžná dráha v soustavě bude silně výstřední.

Postupem času obyčejná hvězda doroste do rudého obra, ze kterého neutronová hvězda začne nasávat hmotu. Následkem toho začne neutronová hvězda rychleji rotovat, perioda jedné její otáčky klesne pod 10 milisekund, a zároveň se začne "srovnávat" celá orbita do téměř kruhové dráhy. Jak už to tak bývá, rudý obr časem splaskne do bílého trpaslíka, neutronová hvězda se přestane na svém sousedovi živit a celý systém se ustálí do podoby "tuctového" a poklidného milisekundového binárního pulsaru s téměř dokonalou kruhovou dráhou.

Vesmírné příživnictví: V binárních systémech se objekt se silnějším gravitačním polem rád přiživuje na bohatší partnerce.

Jak vysvětlit nesrovnalosti?

Jak je řečeno výše, systém PSR J1903+0327 do tohoto scénáře nezapadá. Jedním, byť tím nejméně pravděpodobným, vysvětlením je, že je ještě příliš mladý. Avšak stáří pulsaru mohou astronomové zjistit z rychlosti, s jakou vzrůstá jeho perioda ― a vědci na tomto základě zjistili, že je příliš starý na to, aby toto vysvětlení obstálo.

Druhá možnost zní, že pulsar vznikl normálním způsobem v kulové hvězdokupě a gravitačním působením ostatních hvězd byl pak "katapultován" ze systému pryč, přičemž si cestou s sebou vzal hvězdu podobnou našemu Slunci. Háček je v tom, že neexistuje nic, co by ukazovalo na existenci takovéto hvězdokupy poblíž systému PSR J1903+0327. Podle Championa je pravděpodobnost takové událost stejně asi jen 10 %.

Nejpravděpodobněji se jeví třetí scénář: pulsar vznikl v systému složeném z celkem tří hvězd. Dvě z nich se proměnily v milisekundové pulsary a dráha je excentrická právě díky třetí a více vzdálené normální hvězdě. S tím souvisí i odvozený scénář, že jedna z hvězd se neproměnila na pulsar, ale klasického bílého trpaslíka, který byl gravitací neutronové hvězdy časem zcela zničen. V systému tak zbyl jen pulsar a doprovodná hvězda.

Avšak vědci budou mít jasněji až později, až celý systém ještě podrobněji prozkoumají. Podle Championa je důležité odpovědět na otázku, zda rotující neutronová hvězda opravdu obíhá hvězdu podobnou Slunci, nebo bílého trpaslíka či něco jiného. K tomu budou astronomové potřebovat optický teleskop, jako je Gemini nebo VLT.