New York pod útokem "klimatických letadel". Autorem katastrofického obrázku je nátklaková skupina WWF -- Klimatický panel přebral její proroctví do 4. souhrnné zprávy o stavu klimatu.

Třetina citací klimatické bible Mezivládního panelu pro klimatickou změnu (IPCC) odkazuje na literaturu, která neprošla vědeckou kontrolou (peer-review). Citovány jsou články z novin, tiskové zprávy nebo také hlášení aktivistických a nátlakových skupin. Vyplývá to ze zprávy čtyřicítky auditorů z dvanácti zemí světa.

Mezivládní klimatický panel, organizace založená a fungující pod taktovkou OSN, vydává zhruba co šest let obsáhlou zprávu o stavu klimatu na planetě Zemi. Poslední čtvrté hlášení sestavené z vybraných dokumentů a nikoli vlastního výzkumu vyšlo v roce 2007.

Zpráva o takřka třech tiscích stránkách je základem dvou souhrnných hlášení, jedním pro politiky, vlády států, a jsou pilířem pro další vývoj volající „k záchraně planety“. Boj proti klimatu přitom s sebou nese změny politické, společenské i ekonomické, v lokálních i globálních měřítkách.

„V IPCC používáme výhradně vědecké studie, které prošly přes peer-review [kontrolu provedenou dalšími vědci]. Ať někdo publikuje data v patřičném spolehlivém vědeckém magazínu a jsem si jistý, že IPCC takovou studii převezme. V opačném případě ji hodíme do popelnice.“

– Rádžendra Pačaurí, předseda IPCC, 9. listopadu 2009

Vzhledem ke kritice a skandálům, které IPCC a jejího šéfa v posledních měsících provázejí a jež byly minimálně v jednom případě motivovány politicky, se čtyřicítka auditorů rozhodla veškeré citace použité ve zprávě o klimatu detailně prozkoumat.

Zjistili, že z 18 500 citací celkem 5 600 neodkazuje na vědeckou literaturu podrobenou vědecké kontrole. Zjištění je v příkrém rozporu s tím, co tvrdí IPCC a co médiím neustále zdůrazňuje předseda IPCC Rádžendra Pačaurí.

V konečném hodnocení celkem 21 kapitol zprávy složené ze 44 kapitol dostalo nejhorší známku „5“.

„Vycházíme pouze z vědecké peer-review literatury. Tak to funguje v IPCC. Nesbíráme jakési novinové články, na jejichž základě bychom činili naše závěry.“

– Rážendra Pačaurí, předseda IPCC, červen 2008

„Hlášení z roku 2007 nestojí pouze na výzkumu publikovaném v renomovaných vědeckých žurnálech. Cituje také tiskové zprávy, noviny, časopisy, studentské práce, letáky, polemické články a literaturu publikovanou aktivistickými skupinami.“ stojí ve výsledcích auditorů.

Šedá literatura je sice do určité míry povolena, ale její podíl v hlášení je přinejmenším zarážející. Zejména proto, jak je hlášení a IPCC prezentováno v médiích a jakou roli hraje při politických a ekonomických rozhodnutích.

Ostatně samo IPCC veřejně hovoří jen o tom, že používá výhradně ověřené vědecké zdroje.

Klimatický panel OSN navíc šedou literaturu nesmí používat jako hlavní zdroj. Přesto se tak stalo.

Skandály IPCC a obavy ze střetu zájmů jeho šéfa Rádžendry Pačaurího – který není klimatolog ani vědec, ale drážní inženýr s doktorátem z ekonomie (oblast podpory zelené – udržitelné – energetiky) a zároveň představitel mnoha vlivných firem zakládajících svůj byznys na zelené energii – rozhořčily i britskou vládu.

Jeden její blíže nejmenovaný představitel na konci ledna Klimatickému panelu OSN oficiálně vzkázal, že musí zaručit, že vědecké studie a standard procesu peer-review je nezlomný. „Musejí světu dát vědět, že 99 % vědeckých tvrzení, na kterých zakládají svou práci, prošlo přes peer-review.“

Realita je diametrálně odlišná: na vědeckých faktech se zakládají pouze dvě třetiny hlášení.

„IPCC v hlášení používá pouze vědeckou literaturu, jež prošla přes proces peer-review…“

– Agentura AP (Associated Press), únor 2007
základ článků novin z celého světa

V hodnocení auditorů celkem 21 kapitol dostalo pětku – autoři v tom případě citovali literaturu prošlou procesem peer-review méně než ze 60 % –, čtyři kapitoly dostaly známku 4, šest známku 3. Jenom pět kapitol si zasloužilo dvojku a osm kapitol jedničku.

Jinak řečeno pouze 8 kapitol celého hlášení je postaveno na vědecké literatuře, jak si to „zlatý standard“ proklamovaný IPCC žádá.

„Lidé mohou zcela věřit závěrům IPCC. Protože všechny vycházejí z vědecké peer-review literatury.“

– Rádžendra Pačaurí, předseda IPCC, červen 2008

„Důvody k boji proti klimatu by nebyly tak očividné, jak jsou dnes, kdyby nestály na tak pevném vědeckém základě (peer-review), jaký poskytuje IPCC.“

– Ban Ki-Moon, generální tajemník OSN, srpen 2008

Klimatický panel i samotné OSN odmítly audit komentovat. Americké stanici Fox News tisková mluvčí Isabel Garcia-Gill pouze vzkázala, že IPCC o výsledcích ví. Na otázky nechtěla odpovídat. Novináře požádala, aby dotazy poslali e-mailem. Ani na ně však nereagovala.

Rádžendra Pačaurí mezitím napsal článek pro americkou Yaleovu univerzitu. Yale je mu bezesporu blízkou institucí – je šéfem tamního Institutu pro klima a energii (The Yale Climate and Energy Institute), což je jen jedna z vysokých pozic, které předseda IPCC zastává.

Ve svém článku z 20. dubna o hlášení IPCC píše, že „při dokončení 4. hodnotící zpráva citovala zhruba 18 tisíc publikací prošlých kontrolou peer-review.“

I když OSN a IPCC potvrdily, že o výsledcích auditu vědí – že z 18 500 citací je 5 600 nevědeckých –, Pačaurímu to nebrání, aby se držel zajetých kolejí v komunikaci s vědeckou obcí i veřejností.

Stovky milionů lidí v ohrožení: Himálaj za pár let zcela roztaje

Poslední 4. hodnotící zpráva IPCC z roku 2007 prorokovala asijskému kontinentu, že do roku 2035 roztají ledovce v Himálaji. Taková událost by z jasných důvodů měla zhoubné následky pro celou přilehlou oblast.

Tamní velké ledovce totiž svou vodou zásobují deset velkých asijských říčních systémů, na nichž jsou závislé stovky milionů lidí. V případě, že by zmizely, více než desetina populace Země by přišla o pitnou vodu.

Předpověď je zcela zcestná a nezakládá se na žádné vědecké studii. Mezivládní klimatický panel tento údaj převzal z hlášení nátlakové aktivistické skupiny WWF (World Wide Fund, Světový fond na ochranu přírody, také Světový fond divočiny), nejbohatší skupiny svého druhu s ročním příjmem přesahujícím 11,5 miliardy korun.

„Ledovce v Himálaji ubývají rychleji než ostatní ledovce kdekoli na světě. S vysokou pravděpodobností zmizí do roku 2035, možná ještě dříve.“

– 4. hodnotící zpráva, IPCC 2007

Samotná skupina WWF informaci přebrala z britského popularizačního časopisu New Scientist, magazínu pro laiky.

New Scientist předpověď o tání ledovců získal během jednoho krátkého telefonního rozhovoru v roce 1999 od indického glaciologa Syeda Hasnaina. Ten prý redaktora upozorňoval, že jde o nepodloženou spekulaci. Později však popřel, že by časopisu New Scientist něco takového o Himálaji vůbec řekl.

Hasnain své proroctví o Himálaji ale předal i dalším médiím. V roce 2007 v rozhovoru pro tiskovou agenturu Indo-Asian News Service řekl, že „za 40 let většina těchto ledovců zmizí a nastanou závažné problémy s vodou.“

Dále například v roce 2008 pro americkou stanici ABC uvedl, že v polovině století vyschne řeka Ganga. „Jsme odsouzeni ke zkáze.“

Svět je malý: Hasnain pracuje jako hlavní glaciolog v soukromém institutu TERI, jehož generálním ředitelem je šéf IPCC Rádžendra Pačaurí.

TERI – založený mocnou indickou skupinou TATA – přitom dostal k dalšímu studiu těchto rychle tajících ledovců grant od amerických charitativních organizací a také od Evropské unie (Pačaurího TERI čerpá finance z projektů dotovaných Evropskou unií, OSN a dalšími – více v článku Šéf IPCC Rádžendra Pačaurí má z „ochrany“ klimatu dojnou krávu – vítejte v klimatickém průmyslu).

Pačaurí dlouhou dobu – než se případu se zpožděním chytla světová média – odmítal, že by IPCC pochybilo. Trval na tom, že ledovce v Himálaji jsou v kritickém stavu a tají bezprecedentní rychlostí.

Když ještě v roce 2009 indický glaciolog V. K. Rajna prohlásil, že vědecké studie ukazují, že s ledovci se neděje nic abnormálního a že závěry IPCC jsou chybné, Pačaurí závěr vědců označil za sprostý a řekl, že to, co udělali, není věda, ale magie.

„Nechápu jejich logiku. Zajímá mě, odkud se tato kouzla vzala. Tohle je něco neomluvitelného.“

Nepomohlo ani to, že za Rajnovu studii se postavil indický ministr životního prostředí Džajram Rameš, jenž varoval, že lživá zpráva IPCC o Himálaji způsobila díky medializaci mezi lidmi doslova paniku.

„Žádný ze sledovaných ledovců nevykazuje abnormální chování,“ opakoval přitom Rajna indickým médiím.

Na chybu v hlášení IPCC upozorňoval už v roce 2006, tedy než studie vůbec vyšla, mimo dalších expertů i rakouský glaciolog Georg Kaser. Jeho připomínky adresované IPCC byly zcela ignorovány.

Když byl na tento problém v lednu dotázán Murari Lal, vedoucí autor několika kapitol hlášení IPCC z roku 2007 a člověk, který měl na starost i sekci o himálajských ledovcích, hájil se slovy, že této problematice vlastně nerozumí.

„Nejsem expert na ledovce. Ani jsem tamní region nenavštívil, takže se musím spoléhat jen na publikované výsledky důvěryhodného výzkumu,“ uvedl.

Zpráva aktivistické skupiny WWF však nemá nic společného s důvěryhodným výzkumem. Navíc Lalův profil na serveru ProClim.ch – který provozuje Švýcarská akademie věd a který slouží k diskusi o změnách klimatu – o jeho znalostech říká něco jiného: Prof. Murari Lal (CESDAC), Odborná kvalifikace: (…), Ledovce.

Za pozornost stojí i to, co znamená CESDAC – je to další soukromá skupina zabývající se klimatem, energií a prosazováním udržitelného rozvoje. Její heslo zní „Učíme se žít se změnou“. Spolupracuje s politiky a vládami na mezinárodní úrovni. Murari Lal je jejím ředitelem a předsedou.

Lal se očividně vyzná i v obchodování s emisními povolenkami (uhlíkovými kredity).

Na stránkách aktivistické skupiny WWF (Světový fond na ochranu přírody) jej najdeme ve výčtu tzv. Klimatických svědků vědeckého poradního panelu.

Nejenže Lal spolupracuje s touto nejbohatší nátlakovou skupinou na světě – od které IPCC zprávu o mizejících ledovcích převzalo, ale – jak stojí v jeho profilu –, je nebo byl spolupracovníkem firmy Halcrow Consulting India Ltd., skupiny zaměřené na obchodování s emisními povolenkami.

Obchod s touto komoditou – oxidem uhličitým, plynem, který dává život celé planetě – byl nastartován právě ve jménu nutné reakce k záchraně planety. Na vzniku tohoto nového trhu mají obrovský podíl právě i někteří vědci volající po snižování vypouštění oxidu uhličitého do atmosféry.

U Kjótského protokolu stál i James Hansen z NASA, člověk, který mívá vize o zničeném světě v důsledku klimatických změn a který celou hysterii kolem globálního oteplování odstartoval na konci 80. let. Byť se ani jedna Hansenová katastrofická předpověď za celých 30 let nesplnila, Hansen se dodnes pyšní velkým vlivem a jakékoli snahy jej dostat z půdy NASA selhaly.

O svém vlivu na Kjóto se Hansen pochlubil ve své nové knize s jemu příznačným názvem Útok na má vnoučata: Pravda o blížící se klimatické katastrofě a naše poslední šance zachránit lidstvo. V ní píše, kterak přispěl k přijetí Kjótského protokolu, když na setkání IPCC hovořil s africkým národním delegátem, který po rozhovoru s ním změnil stanovisko a vyslovil se pro Kjóto.

Ostatně myšlenku uhlíkových kreditů, „doporučení“ obchodovat s oxidem uhličitým a financovat jiné technologie z veřejných peněz, do státních vlád tlačí právě IPCC, které se rádo schovává za jména vědců a jejich práci, třebaže účel tohoto tělesa – založeného politickým uskupením – i jeho fungování je, jak mnozí argumentují, naprosto odlišný.

„Politická rozhodnutí, která stanovují reálné či nepřímé ceny uhlíku, by mohly vytvářet podněty pro výrobce i spotřebitele, aby významně investovali do výrobků, technologií i procesů s nízkými emisemi skleníkových plynů. Takové politické akce by mohly zahrnovat ekonomické nástroje, financování státem i regulace,“ uvádí Shrnutí pro politické představitele 4. hodnotící zprávy IPCC z roku 2007.

Uhlíkový trh v roce 2008 dosáhl hodnoty 128 miliard dolarů (2,5 bilionu korun) a bilionovou hranici v dolarech (tj. v řádu desítek bilionů korun) má překonat do roku 2020. Obchod s emisními povolenkami sice provázejí jak propady cen kreditů – předpověď pro rok 2020 může být nakonec hodně scestná –, tak i rozsáhlé podvody (ztráty se platí z veřejných peněz), to však nebrání dalšímu vývoji na tomto poli a dalšímu přelévání financí.

Další prohlídka literatury odhalila, že IPCC ve zprávě o ledovcích citovalo i časopis z trafiky – magazín Climbing pro horolezce – a studentskou práci. Ani jeden z textů neprošel samozřejmě kontrolou vědců. To ani nebylo možné, protože oba materiály se opíraly o svědectví jiných horolezců, resp. horských průvodců. S vědou neměly nic společného. V podstatě se jen zabývaly důvody poklesu zájmu o slézaní ledovců v Alpách a dalších pohořích.

Nepochopitelné je, co a jak IPCC citovalo ze zmíněné studentské práce. Její autor – Dario-Andri Schwörer, aktivista, člen programu TOPtoTOP s fádním cílem zachránit klima – totiž došel k závěru, že za snížený zájem o ledovce může pravděpodobně finanční vývoj (vysoký kurs švýcarského franku k marce). Doslova napsal, že „zda pozorované změny jdou na vrub globálním změnám klimatu, se můžeme jen dohadovat“.

Více v článku Část hlášení IPCC o globálních změnách klimatu je postavena na studentské práci a článku z horolezeckého časopisu.

Co se týče ledovců v Himálaji, Rádžendra Pačaurí přese všechno trval na údajích o rapidním tání ledovců a i správnosti data 2035, do kdy zcela zmizí. O chybě sice věděl ještě dávno před Kodaní, ale to mu nebránilo, aby se na summitu opět odvolával na závěry IPCC a vybízel k nastartování okamžitého „boje proti změnám klimatu“.

Chybu v předpovědi byl pod tíhou okolností nucen přiznat až přednedávnem, a jak řekl, „byla pro něj novinkou“. Tato jediná chyba nemůže nic změnit na důvěryhodnosti IPCC ani na dalších závěrech, konsensu vědců ohledně člověkem způsobeného globálního oteplování, uvedl.

Za „himálajský přehmat“ však odmítal nést zodpovědnost. Nejenže neuvažoval o rezignaci, i když k ni byl vyzván několika stranami, ale médiím řekl, že se nehodlá ani omlouvat. „To by bylo pokrytecké. Nikdo po mě nemůže chtít, abych byl osobně zodpovědný za každé slovo v hlášení o třech tisících stránkách. “

Řádově miliarda lidí bez vody do 25 let – tohle IPCC a Pačaurí slibovali obyvatelům Asie, pokud jejich vlády razantně nezasáhnou nebo se nepoddají plánům na boj s klimatem Země.

Za pozornost tak stojí další prohlášení Murariho Lala, který jediný přiznal, že chyba s Himálají nebyla chybou, ale politicky motivovaným úmyslem.

„Tvrzení [IPCC o prudce tajících ledovcích] se týkalo několika zemí v tomto regionu a jejich vodních zdrojů. Domnívali jsme se, že pokud toto vyzdvihneme, donutíme tím vlády a politiky k nastartování konkrétní akce [v boji proti změnám klimatu]. Pro tamní oblast to bylo důležité, takže jsme si mysleli, že bychom to do hlášení měli dát.“

– Murari Lal, IPCC, 24. ledna 2010

Přesto Pačaurí za toto účelové šíření strachu necítí odpovědnost a nevidí důvod se ani omluvit.

Indie jako jediná zareagovala rázně a spolupráce s Mezinárodním klimatickým panelem OSN se zřekla. Ministr Rameš v únoru oznámil, že vláda založí vlastní klimatický panel, který bude s ostražitostí a vědeckou metodou dohlížet na stav ledovců v Indii.

„Mezi klimatickou vědou a klimatickou vírou je rozdíl. A já jsem pro vědu,“ řekl Rameš. „Na IPCC se nemůžeme spoléhat.“ Rameš to zdůvodňuje také tím, že IPCC nedělá vlastní výzkum. „Oni závěry staví na literatuře, kterou si sami vybírají.“

OSN o nebezpečí tajících ledovců neinformuje jen přes svůj Klimatický panel. Zprávu o rekordním tempu, s jakým tají, Spojené národy vydaly i v rámci své organizace Program pro životní prostředí (UNEP). V březnu 2008 hlášení přetlumočily světové tiskové agentury včetně ČTK.

„Tání ledovců, považované za jeden z důkazů globálního oteplování, nabralo rekordní tempo. Ve své zprávě to tvrdí Program OSN pro životní prostředí (UNEP). Podle něj hrozí, že některé ledové hory během několika desetiletí zcela zmizí.

Zpráva zveřejněná ve švýcarském Curychu zahrnuje údaje o stavu téměř 30 ledovců z celého světa v roce 2006.

Podle UNEP může mít zmenšování ledovců dalekosáhlé důsledky. Ohrožená je podle organizace především Indie, kde jsou ledovce hlavním zdrojem vody pro místní řeky.“

Je úctyhodné, že OSN si ke svému účelu vybrala „téměř 30“ ledovců. Problém tak trochu je, že ledovců na naší planetě je 160 tisíc.

Amazonský prales ve velkém nebezpečí – promění se v savanu

IPCC prorokuje katastrofu i Jižní Americe – Amazonskému deštnému pralesu. Tato oblast je velice rozsáhlá (5,5 milionu kilometrů čtverečných) a společná pro několik států; pro Brazílii, Kolumbii, Peru, Venezuelu, Ekvádor, Bolívii, Guyanu, Surinam a Francouzskou Guyanu. Tolik vlád IPCC vyzvalo k záchraně klimatu v jejich vlastním zájmu – jinak se tamní systém promění v savanu.

Klimatický panel OSN i v tomto případě citoval nevědecké hlášení, a to opět aktivistů z WWF a další nátlakové skupiny.

„Tentokrát tvrzení IPCC nebylo podpořeno ani samotným citovaným hlášením. Jde o naprostý výmysl,“ řekl dr. Richard North, který tento problém detailně prozkoumal.

„Až 40 % Amazonského pralesa by mohlo drasticky reagovat i na sebemenší snížení srážek; to znamená, že tropická vegetace, hydrologický i klimatický systém v Jižní Americe by se mohl velmi prudce proměnit do jiného stabilního stavu, přičemž nemusí nutně docházet k postupným změnám mezi současným a budoucím stavem (Rowell a Moore, 2000). Je pravděpodobnější, že prales bude nahrazen ekosystémy odolnějšími vůči působení více stresů způsobených zvýšením teploty, obdobími sucha a požáry – například tropickými savanami.“

– 4. hodnotící zpráva, IPCC 2007

Citovaná „studie“ nejenže neprošla procesem peer-review, není ani vědecká a pochází z dílny skupin WWF (opět) a IUCN (Mezinárodní svaz pro ochranu přírody). Jejími autory jsou P. F. Moore a A. Rowell.

První z nich je politický analytik, druhý ekologický aktivista a novinář na volné noze, který píše pro levicový deník Guardian (ten je svými aktivistickými články na téma klimatu a špatně chápané ekologie proslulý).

IPCC v tomto případě udělalo ohromnou chybu, podle pravidel totiž nesmí jako primární zdroj používat šedou literaturu. A navíc Klimatický panel společné hlášení nátlakových skupin poněkud překroutil.

Pravda je taková, jak ukázaly jiné vědecké studie, že Amazonský prales je vůči srážkovým i teplotním změnám odolný.

Tvrzení IPPC v březnu letošního roku vyvrátila i samotná NASA. Pomocí pozorování satelity MODIS zjistila, že mezi suchými a vlhkými roky neexistuje žádný zásadní rozdíl v zelenosti pralesa. Prales nevykázal ani žádné změny při vzácném období sucha v roce 2005.

„Naše výsledky s jistotou ukazují, že prales netrpí tak vysokou citlivostí na pokles srážek,“ uvedl Sangram Ganguly, jeden z autorů studie.

„Způsob, jakým WWF vypočetlo oněch 40 %, je naprosto chybný,“ řekl Jose Marengo z brazilského Národního centra pro výzkum vesmíru a člen IPCC.

IPCC jako takové však chybu neuznalo.

Afrika bude hladovět. Úroda poklesne až o 50 %

Kvůli globálnímu oteplování klesne až o 50 % úroda v některých státech v Africe, tvrdí ve zprávě IPCC. Po lidnaté asijské oblasti a velké části Jižní Ameriky tak varování o katastrofických následcích antropogenního globálního oteplování přišlo i na adresu afrických vlád.

„Excelence, zástupci tisku, vážené dámy a pánové. Promlouvám k vám jménem světové vědecké komunity…,“ začal Rádžendra Pačaurí svůj proslov na summitu věnovaném otázkám klimatu v Postupimi v září minulého roku. Při vystoupení zdůraznil, že v důsledku klimatických změn „by se v některých afrických státech mohla úroda plodin závislých na dešti do roku 2020 snížit až o 50 procent.“ Citoval přitom závěry jeho IPCC ze 4. hodnotící zprávy (AR4).

Nejenže se tato předpověď objevila v 9. kapitole II. pracovní skupiny, ale také ve výsledném Shrnutí (Synthesis Report), na kterém se jako hlavní autor podílel sám Pačaurí.

„V některých afrických státech by se úroda plodin závislých na dešti mohla do roku 2020 snížit až o 50 procent. Zemědělská produkce včetně přístupu k vodě v mnoha afrických státech bude podle prognóz těžce zasažena. Toto by dále nepříznivě ovlivnilo potravinovou bezpečnost a zhoršilo podvyživenost obyvatel.“

– 4. hodnotící zpráva, IPCC 2007

Dr. Richard North se pustil do prověřování, na jakou literaturu ohledně dramatického poklesu úrody v Africe IPCC odkazuje. IPCC citovalo „IISD“, což je International Institute for Sustainable Development (Mezinárodní institut pro udržitelný rozvoj). Jde o další nátlakovou skupinu stejného typu jako WWF založenou v Kanadě v roce 1990.

U jejího zrodu stál tehdejší kanadský premiér Brian Mulroney, který chtěl vytvořit „centrum, které bude v mezinárodním měřítku prosazovat koncept environmentálního udržitelného rozvoje“, tedy organizaci, která bude protlačovat tuto politiku do dalších států.

Firma o sobě uvádí: „Svět čelí měnícímu se klimatu, ztrátě biodiverzity, nejhorší chudobě a environmentální degradaci . Co to může změnit? Dobré nápady. Kreativita. Nadšení. Inovace. Nastolení změny. IISD se věnuje prosazování změn směrem k udržitelnému rozvoji.“

IPCC znovu použilo materiál nátlakové skupiny. Zpráva zaplacená tímto soukromým institutem neměla s vědeckým výzkumem nic společného. Přesto v koši, jak Pačaurí nevědeckým studiím hrozil, neskončila.

Autorem souhrnu prognóz pro úrodu vzhledem ke změnám klimatu je Ali Agoumi, Maročon živící se aktivitami kolem obchodování s emisními povolenkami v rámci mechanismu čistého rozvoje nastoleného OSN. Agoumi pracoval jako konzultant pro firmu Ecosecurities, která se na obchodování s povolenkami specializuje.

Jestliže Pačaurí odmítal dlouhou dobu uznat chybu ohledně předpovědi o tání ledovců posléze za ni nést osobní odpovědnost, protože – jak říkal – nemůže vědět, co se píše na každé stránce, zde o jeho odpovědnosti nemůže být pochyb. Jako hlavní autor tuto předpověď uvedl v souhrnném hlášení, aniž by si její původ ověřil.

Realita: Pačaurí pochybení i chybu odmítá, závěr IPCC je vědecký a hlavně správný.

Kvůli lidské aktivitě sílí hurikány

Zpráva IPCC uvádí, že v důsledku lidské aktivity přibývá a v 21. století ještě přibude katastrof spojených se zvýšenou aktivitou tropických bouří. Nejen Spojené státy tak dle Panelu mají před sebou černou budoucnost. Bývalý viceprezident USA, guru všeho zeleného a v této oblasti úspěšný podnikatel Al Gore, který je díky svému byznysu označován za „prvního uhlíkového miliardáře“, rád prohlašuje, že ničivý hurikán Katrina z roku 2005 byl ztělesněním globálního oteplování – že živelnou pohromu si lidé na sebe přivolali sami.

„Pravým jménem hurikánu Katrina je globální oteplování,“ psaly tehdy noviny.

Mezivládní klimatický panel uvedl, že „je spíše pravděpodobné (> 50 %), že na zvýšené intenzitě hurikánů má svůj podíl i člověk,“ a také že „je pravděpodobné (> 66 %), že během 21. století budeme svědky zvýšené aktivity hurikánů“.

Má to však háček. Analýza dat ukazuje, že co se tropických bouří týče, v atmosféře se neděje zcela nic neobvyklého, bouří v dlouhodobém měřítku nepřibývá. Navíc celková energie naakumulovaná v tropických bouřích je v současnosti na 30letém minimu.

Údaje o hurikánech nezávisle analyzoval i Les Hatton z Kingstone University v Londýně a konfrontoval je se závěry Mezivládního klimatického panelu – tvrzení IPCC jako i jiní vyvrátil.

Ohledně závěru IPCC, že na zvýšené intenzitě hurikánů na podíl člověk, řekl: „Jelikož nedošlo k žádnému významnému nárůstu intenzity hurikánů, těžko v tom vidět, co s tím má společného lidský příspěvek. Prohlášení jako tato nezvyšují důvěru v kvalitu hlášení IPCC.“

Předpověď IPCC, že během 21. století budeme svědky zvýšené aktivity hurikánů, Halton komentoval slovy: „Naprostá spekulace stejné kvality jako předešlé tvrzení.“

Bill Gray, průkopník v oblasti výzkumu hurikánů a jejich předpovídání, v nedávném článku uvedl, že mezi intenzitou hurikánů a povrchovou teplotou oceánů neexistuje přímé spojení ani z teoretického hlediska.

„Při globálním oteplování nebo globálním ochlazování se teplota svrchní části vzduchu zvýší nebo sníží podle povrchové teploty vody. Vertikální teplotní gradient nebude nijak významně ovlivněn. Nemáme žádné opodstatněné fyzikální důvody věřit, že by se frekvence nebo intenzita hurikánů nějak znatelně změnila, kdyby se globální teploty oceánů měly zvyšovat.“

Vedoucím kapitoly o hurikánech ve 4. hodnotící zprávě IPCC byl Kevin Trenberth, jenž figuruje i v aféře ClimateGate. S jeho jednáním a tím, jak tuto kapitolu vedl, ostře nesouhlasil například Chris Landsea, šéf amerického Národního centra pro hurikány. Na protest se spolupráce s IPCC vzdal.

„Osobně už nemůžu s čistým svědomím přispívat k procesu, který je podle mě jednak motivovaný předem vymyšlenými plány a jednak vědecky nepravdivý. Jelikož vedení IPCC neshledalo na jednání dr. Trenbertha nic chybného, a ponechalo ho na pozici vedoucího autora 4. hodnotící zprávy, rozhodl jsem se, že k 4. hodnotící zprávě IPCC již přispívat nebudu.“

– Chris Landsea, ředitel amerického Národního centra pro hurikány

Více najdete v článku Mezivládní klimatický panel: hurikány sílí a budou sílit kvůli člověku, kvůli globálnímu oteplování. Vědci to však zásadně odmítají.

Globální oteplování zvyšuje počet katastrof a způsobuje značné škody

V hodnotící zprávě IPCC z roku 2007 se objevilo pojednání o vlivu změny klimatu na počet katastrof, přesněji způsobené škody.

Výroky Klimatického panelu o častějších a sílících přírodních katastrofách v důsledku činností člověka jsou běžným tématem politických i veřejných debat a také tématem médií. Není proto divu, že na summitu v Kodani v prosinci minulého roku byla klimatická změna způsobená člověkem v souvislosti s přírodními katastrofami jedním z hlavních argumentů. Rozvojové státy tehdy požadovaly částku ve výši sto miliard dolarů (asi 1,9 bilionu korun) jako kompenzaci za přírodní katastrofy, na jejichž vzniku mají mít vinu vyspělé státy.

Samo IPCC ve zprávě varovalo, že „svět od 70. let v důsledku extrémních událostí spojených s počasím utrpěl škody, které [rok od roku] rapidně rostly“.

Proti tomuto výroku a snaze dávat do souvislosti lidskou aktivitu s přírodními katastrofami a napáchanými škodami se sice postavilo několik odborníků na tuto oblast, ale jejich připomínky IPCC ignorovalo.

Mezivládní klimatický panel svůj závěr přitom opřel o jednu studii, která době psání 4. hodnotící zprávy ještě nebyla ani publikována.

Když v roce 2008 – rok po vydání AR4 – konečně vyšla, její závěr byl zcela jiný než závěr IPCC.

Její autor, Robert Muir-Wood z konzultační firmy RMS, napsal: „nenašli jsme dostatečné důkazy pro tvrzení, že mezi vzrůstem globálních teplot a škodami napáchanými katastrofami existuje statistický vztah.“

Dva recenzenti kapitoly hlášení IPCC se proti takovému vztahu hlásaném IPCC rovněž ohradili, ale jejich námitky nebyly akceptovány.

A přesto, že studie Roberta Muir-Wooda vyšla v roce 2008, vztah mezi katastrofami a změnami teplot byl opět pilířem argumentů na summitu v Kodani v prosinci 2009.

Jedním z hlasitých kritiků IPCC ohledně tohoto problému je Roger Pielke, profesor environmentálních věd z Coloradské univerzity, který si studii Muir-Wooda vyžádal pro workshop věnovaný právě tématu živelných škod v roce 2006. Sám je v tomto oboru uznávaným odborníkem.

Pielke marně IPCC upozorňoval, že citace této studie v AR4 a z ní učiněný závěr jsou skrz naskrz špatné.

Řekl, že veškerá literatura publikovaná před i po 4. hodnotící zprávě IPCC ukazuje, že vzrůstající finanční škody kvůli živelným pohromám mají své vysvětlení v sociálních změnách. „A tohle vlastně Muir-Woodova studie potvrdila,“ uvedl.

Počátkem února Pielke také zjistil, odkud pochází „záhadný graf“, který se objevil v zprávě IPCC. V grafu – který hledanou spojitost měl dle IPCC ukazovat – se mísí dvě křivky. Jedna ukazuje průběh výše škod napáchaných katastrofami souvisejícími s extrémním počasím během let 1970-2005, druhá průběh globálních teplotních anomálii v intervalu -0,5 až 0,5 stupně Celsia za stejné období. I letmý pohled přitom neukazuje žádnou korelaci. I kdyby korelace byla čitelná, automaticky neodhaluje kauzální vztah, tedy příčinnou souvislost.

Nicméně jak profesor Pielke zjistil, autorem grafu je opět Muir-Wood, jenž posléze uvedl, že graf sestrojil jen tak, „neformálně“. V literatuře se nikdy neobjevil, nikdy nebyl publikován – pro mnohé tak může být záhadou, jak a proč jej IPCC zahrnulo do své zprávy o stavu klimatu.

Přední německý klimatolog Mojib Latif uvedl, že snaha IPCC dát v hodnotící zprávě za každou cenu do spojitosti změnu klimatu, přírodní katastrofy a napáchané škody se nedá označit jinak než podvod na lidech.

S IPCC to však vůbec nehnulo. „Postup IPCC je stále precizní a vědecký,“ uvedl místopředseda IPCC Jean-Pascal van Ypersele.

Samotné IPCC pochybení odmítlo. Vztah musí existovat, i když závěr autora zprávy, kterou Panel citoval, říká naprostý opak. Vztah musí existovat, i když žádné studie, které by daly za pravdu IPPC, neexistují.

„Média se poslední dobou snaží upoutat pozornost na dvě takzvané chyby ve Čtvrté hodnotící zprávě (AR4) Mezivládního panelu pro klimatickou změnu. První se týká škod napáchaných katastrofami a druhá Amazonského deštného pralesa. Vedení IPCC se na oba případy podívalo a došlo k závěru, že námitky jsou neopodstatněné. Ani v jednom případě jsme nenašli důvody, proč bychom v textu hlášení měli cokoli měnit. Jsme přesvědčeni, že ze strany IPCC v tomto ohledu nedošlo k pochybení.“

– IPCC, únor 2007

V ohrožení je 55 % území Nizozemska

Černé vyhlídky má podle IPCC před sebou Asie; lidnatá území kolem Himálaje, kde tamní ledovce měly kompletně roztát už za 25 let – zhoubné následky pro tamní početné obyvatelstvo (více než půl miliardy), které je závislé na vodě z ledovců; Afrika, až o 50 % nižší úroda na srážkách závislých plodin, hladomory, zvýšená podvyživenost obyvatel; Severní Amerika, sílící hurikány, větší škody, podle některých Katrina jako exemplární příklad člověkem způsobeného globálního oteplování; Jižní Amerika, obrovská území Amazonie ohrožená přeměnou deštného pralesa na savanu, fatální dopad na tamní ekosystémy, tedy i obyvatele.

Ale temným proroctvím se nevyhnula ani Evropa.

Všechny kontinenty mohou být zasaženy následky klimatických změn – bude-li stoupat hladina oceánů v důsledku člověkem způsobeného globálního oteplování. Toto je časté varování, třebaže dr. Nils-Axel Mörner, který hladiny moří a oceánů studoval 35 let a 20 let vedl projekt Maledivy (Maldives Sea Level Project), společně s dalšími vědci říká úplný opak.

„Je to lež nejhrubšího zrna,“ říká o vzrůstajících hladinách a možných následcích Mörner, vědec, který svůj obor obohatil o řadu klíčových objevů, jak v oblasti teorie, tak i pozorování. „Hladina oceánů fluktuuje, nahoru a dolů. Ale už 50 let nestoupá.“

Mörner – jako mnozí další – vidí v předpovědích IPCC a použité literatury jednu zásadní chybu. Že se zakládají jen na počítačových modelech a s realitou nemají nic společného.

Mörner dlouhodobě kritizuje to, jak IPCC, Al Gore a další veřejně šíří strach. Je přesvědčen, že to má svůj účel. Trend ve vzrůstu hladiny museli prostě ukázat, což někteří z vědců i přiznali. O „kvalitě“ textu IPCC na téma hladiny moří svědčí podle Mörnera i ta skutečnost, že když si pročetl jména 22 přispívajících autorů, ani jeden z nich nebyl odborník na hladiny moří. „Ani jeden.“

Nicméně za exemplární případ krajiny ohrožené stoupající hladinou moře si IPCC ve 4. souhrnné zprávě vybralo Evropu, přesněji Nizozemsko.

„Nizozemsko je příkladem země velice citlivé jak na vzestup hladiny moře, tak i říční záplavy, protože 55 % jeho území leží pod úrovní moře, kde žije 60 % obyvatelstva a kde vzniká 65 % hrubého národního produktu (HDP).“

– 4. hodnotící zpráva, IPCC 2007

Skutečnost je však poněkud jiná: Pod úrovní moře se nachází pouze 20 % území Nizozemska, nikoli 55 %.

V této oblasti dále není produkováno 65 % HDP, ale pouze 19 %. Oba údaje pocházejí z nizozemského Centrálního statistického úřadu.

Na tento další problém ve 4. hodnotící zprávě IPCC jako první upozornil nizozemský deník Vrij Nederland. Na tamní politické scéně toto zjištění způsobilo malé zemětřesní. Chyba v hlášení rozzuřila ministryni životního prostředí Jacqueline Cramer, která si vyžádala důkladné prozkoumání kvality hlášení o klimatu, jež používá jako podklady pro svá politická rozhodnutí. A chyba pobouřila zejména tamní opozici.

Předseda IPCC Pačaurí mnohokrát čelil otázkám ohledně ostudných „chyb“, které se ve 4. hodnotícím hlášení objevily. Odpovědím se povětšinou vyhýbal. Když se ho ale v polovině února na tyto skandály ptala novinářka Sandra León – která se dotázala i na problém s Nizozemskem, odvětil:

„Ale tam žádné chyby nejsou. Je tam pouze jediná chyba ohledně tání ledovců v Himálaji, a tu jsme uznali. Chci zdůraznit, že to ostatní nejsou chyby (…) To, na co upozorňujete, není pravda. My jsme ty takzvané chyby prozkoumali. Nejsou to chyby a jsme si absolutně jisti, že co jsme řekli, může být doloženo na základě vědeckých informací.“

129 zemí na konferenci o klimatu v Bolívii

Neúspěch setkání v Kodani přiměl bolivijského prezidenta Evu Moralese k zorganizování vlastní mezinárodní konference o klimatických změnách a právech planety Země. O plánech informovala média včele s ČTK již počátkem ledna.

Cílem setkání, které se uskutečnilo mezi 20. a 22. dubnem v bolivijském městě Cochabamba, bylo dosáhnout toho, co se nepodařilo v Kodani – donutit státy učinit závazky ohledně oxidu uhličitého a odškodnit rozvojové země, které kvůli aktivitě vyspělých států mají trpět klimatickými změnami nejvíce.

Konference se údajně zúčastnilo několik tisíc lidí ze 129 zemí světa. Nechyběli ani národní delegáti.

„Hlavní příčinou destrukce planety Země je kapitalismus. V městech, kde žijeme, kde ctíme Matičku Zemi, je naším morálním právem říct, že ústředním nepřítelem Matičky Země je kapitalismus,“ řekl Morales početnému publiku.

„Kapitalismus dosahuje maximálních zisků, prosazuje neomezený růst na omezené planetě. Kapitalismus je zdrojem asymetrie a nerovnováhy světa.“

Morales ohledně klimatických změn a jejich dopadů argumentoval takřka vším uvedeným v předchozím textu, i když v poněkud zmateném stylu.

„Globální produkce potravin klesne přibližně o 40 %. Ve světě se zvýší počet hladovějících lidí, kterých již nyní je více než miliarda. Zmizí 20 až 30 procent živočišných i rostlinných druhů. Kvůli globálnímu oteplování roztají polární čepičky, ledovce v Andách i v Himálaji a pod hladinou zmizí několik ostrovů.“

Při vystoupení zopakoval požadavek na snížení emisí CO2 ve vyspělých státech o 50 % a zřízení mezinárodního soudu pro klimatické zločiny – soudního tribunálu pro všechny, kteří škodí přírodě a klimatu jakýmkoli způsobem.

„Máme dvě možnosti. Buď zemře kapitalismus, nebo Matička Země.“

„Smrt kapitalismu,“ uzavřel Morales svůj proslov.

Moralese loni předseda Valného shromáždění OSN Miguel Brockmann vyznamenal medailí a titulem „Světový hrdina Matičky Země“.

IPCC OSN a Al Gore získali v roce 2007 Nobelovu cenu míru.